Zvu vás na výpravu k pramenům morálky. Podobně jako se kdysi velcí objevitelé vydávali proti proudu velkých řek a hledali jejich prameny kdesi v kontinentální divočině, tak se vydáme na výpravu do lidského nitra. Tak jako u moře vidíme deltu řeky v celé její nádheře, tak navenek vidíme morálního člověka. A já jsem zvědavý, ptám se, odkud pramení jeho chování. Zaujal mě svým životem, svatostí, moudrostí i zralostí, a tak se vydávám podél toku a hledám prameny. Možná ten pramen nebude jeden, bude jich víc, určitě potkám spoustu přítoků. Tak jak to bylo při zkoumání veletoků. Zajímá mě ale, odkud se to v něm bere. A vlastně možná tak sleduji i sám sebe, svou morálku a pídím se po jejích zdrojích. Pokud dělám něco dobrého a smysluplného v životě, tak odkud to teče? A protože taková výprava zabere nějaký čas, tak si pro ni vyhradíme tuto i příští neděli. 

Krajinou je nám lidská duše, její mapou nám bude text z dopisu Filipským a průvodcem teolog Pavel. 

Děkuji svému Bohu při každé vzpomínce na vás a vždy v každé své modlitbě za vás všechny prosím s radostí nad vaší účastí na díle evangelia od prvního dne až doposud. Jsem si jist právě tím, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše. Vždyť je správné, abych takto smýšlel o vás všech, protože vás mám v srdci; jak ve svých poutech, tak při obhajobě a utvrzování evangelia jste vy všichni se mnou spoluúčastníky milosti. Bůh je mi svědkem, jak po vás všech toužím v srdci Krista Ježíše. A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala v důkladnějším poznání a ve vší vnímavosti; abyste uměli rozpoznat to, na čem záleží, a byli čistí a bezúhonní pro den Kristův, naplněni ovocem spravedlnosti, které nesete skrze Ježíše Krista ke slávě a chvále Boží.  

Filipským 1:3-9

Pavel se modlí za své přátele, lidi v církevní komunitě ve Filipech, ale spolu s rozšířením tohoto textu za hranice filipského sboru se rozšiřuje i záběr Pavlovy modlitby. Aby vyjádřil intenzitu své provázanosti s těmi, za které se modlí, použije velmi odvážný a netypický obraz „Ježíšova srdce“. Nejde doslova o srdce, slovo znamená vnitřnosti spojené s touhou a soucitem – které my spojujeme se srdcem. Jako by se Pavel přesouval do Ježíšova srdce a potkal v něm své čtenáře, po kterých Ježíš touží. V modlitbě tak vylaďuje svou touhu s Ježíšovou. Tím dostává text univerzální až mystický rozměr. Kdokoliv je v Ježíšově srdci, stává se zároveň adresátem Pavlovy modlitby. Tu Pavlovu vřelost, lásku, touhu, stesk si tak přivlastňujeme i my, které Pavel nemohl znát jménem.  Pavlova modlitba odráží jeho poznání Boha i člověka. Pečlivě formuluje slova v souladu jak s teologickým porozuměním Bohu, tak i se znalostí anatomie nitra člověka. Právě při čtení tohoto textu se mi v mysli objevil obraz řeky s mnoha přítoky, která se rozlévá v mohutnou a krásnou deltu a vtéká do moře. Tam dnes také začneme. 

Delta řeky

Konečný obraz, který nám Pavel nabízí v modlitbě jako cíl, si představuji jako deltu řeky tvořenou třemi mohutnými rameny. Můžeme si všimnout, že vysoce morální život je zde definován pomocí tří aspektů. 

Priority 
První rameno řeky souvisí s našimi prioritami. „Abyste uměli rozpoznat to, na čem záleží...“. Morální člověk ví co, je důležité a co není. Text asociuje zkušenost lidí s testováním kvality mince. Možná si vybavíte člověka v pohádce, jak kouše do penízku a zkouší jeho cenu. To, že se na povrchu mince leskne ještě neznamená, že má opravdu hodnotu. Morální člověk ví, co má cenu a co je jen pozlátko. Ve světě, kde máme ohromné množství příležitostí, co zrovna teď dělat, je tato schopnost nesmírně důležitá. Vybavte si člověka, u kterého vidíte, že má poskládané priority. Co jste vy sami v posledních dnech udělali a jste přesvědčeni, že to mělo hluboký smysl? Byli jste v pravou chvíli na pravém místě a udělali, co je potřeba. Může to být cokoliv. Vzpomeňte si, jak se vám podařilo seřadit si priority. 

Čistota
Druhým říčním ramenem je čistota: „Abyste byli čistí a bezúhonní pro den Kristův“. Čistotu a bezúhonnost si spojujeme s tím, že člověk něco nedělá: Nepřekračuje hranice zákona. To samo o sobě k celkové morálce nestačí, ale je to její nedílnou součástí. Používáme obraz špíny a nečistoty, která ulpívá na duši člověka, který zalže, pomlouvá, krade atd. Naopak když se někdo vyhýbá hříchu, říkáme, že je čistý. Má čistý štít. Vzpomeňte si na chvíli, kdy jste odolali hříchu, kdy jste se zabrzdili před něčím, čeho byste později litovali. 

Charakter
Třetí rameno souvisí s charakterem. „Naplněni ovocem spravedlnosti“. Představuji si strom obtěžkaný úrodou. Jabloň obsypaná jablky, švestku švestkami atd. Představuji si plné bedny s pomeranči a banány v obchodě. Když ke stromu nebo bedně přijde hladový člověk, najde tam něco. Podobně člověk s charakterem sytí druhé svými slovy, dary, projevy lásky, vařením, pomocí, dotekem, svým vlastním pokojem. Poděkoval vám v poslední době někdo za něco? Vnímáte, že jste pro druhé v něčem užiteční? 

To je naše komplexní morálka, propletenec priorit, čistoty i charakteru.   Při pohledu na řeku v mohutné deltě vtékající do moře jsem naplněn úžasem. Ale vím, že to, jak řeka teď vypadá, je výsledkem dlouhého procesu, pramení někde hluboko v kontinentální divočině. Vyvolává to můj zájem, podobně jako když vidím člověka, který se umí rozhodovat, má srovnané priority, je čistý a charakterní. A tak se chci vypravit dál s otázkou, jak taková říční delta vznikla? Není to jen tak, nevzniká lusknutím prstu. Je vyústěním dlouhého toku. Podobně i naše navenek se projevující morálka priorit, čistoty i charakteru je důsledkem jiných procesů. Dnes si všimneme tří důležitých přítoků, které mají jedno společné – souvisí s procesy, které máme alespoň částečně pod kontrolou my sami. Příště uvidíme další přítoky a pramen, který už pod kontrolou sami nemáme. Jsou to přítoky uvedené slovy „víc a více rozhojňující“. Jen si představte: s každým dalším přítokem je vody v řece víc, teče údolím a burácí. 

Tři velké přítoky 

Láska
Co mohu dělat, abych měl víc lásky? Tam, kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Udělat z druhého svůj poklad, ukládat do něj svůj čas. Ovládám tak své srdce, svou touhu. 

Poznání
Jak souvisí morálka s poznáním? Morálka a poznání se tradičně pojí dohromady. Dokonce existují etické teorie stavící na tom, že kdyby člověk věděl, co má dělat a co je dobré, tak to dělat bude. To je hodně naivní představa, která nebere v úvahu hloubku člověka. Představuje si ho jako jednoduchý počítačový program, do kterého zadáte program desatera a on podle toho bude žít. Pavel věří v komplexnějšího člověka, poznání toho, co je dobré a co samo o sobě nestačí, přesto je důležitou součástí.  Vím, co je dobré a špatné. Ale nejen to. Je to komplexnější poznání. Proces poznávání nám dělá radost, bádáme, dovídáme se nové věci o světě, o sobě o Bohu. Poznávejte svět. Rozšiřujte si obzory. Učte se každý den něco nového. Tak rozmnožujete vodu v řece. 

Vnímavost
Použité řecké slovo se nachází pouze zde v Novém zákoně. Souvisí s poznáváním a moudrostí, ale má v sobě specifický aspekt vnímání. Má stejný kořen jako slovo, které znamená právě smyslové vnímání. Jak souvisí vnímání s morálkou? Naprosto zásadně. Jednak k tomu, abych mohl žít s poskládanými prioritami, čistě a charakterně, potřebuji určitou sílu. Pokud dobře vnímám své vlastní tělo, a to, co mi říká, třeba že je unavené – tak vnímavý člověk nebude prodlužovat jeho excitaci zábavou a posilovat kávou, ale půjde spát. Dobře vyspaný člověk je zpětně mnohem vnímavější ke svému okolí, méně podrážděný a méně náchylný k hříchu. Nebo klasický příklad, kdy vezmu jen tak do ruky telefon, ani nevím proč jsem ho zrovna vzal a proč něco kontroluji. Dělám to automaticky – malá dopaminová odměna. Opravdu je to ale to, co chci a potřebuji? Schopnost vnímat mi řekne, už deset minut pracuješ a teď si chceš odpočinout, proč neuděláš deset kliků, nenapiješ se vody nebo džusu.  

Je například dokázáno, že lidé, kteří prožili ztrátu a otruchlili ji, tak mnohem lépe rozlišují důležité od nedůležitého. Jsou to příklady lidí, kteří si po smrti blízkého člověka přerovnali priority a začali se zabývat něčím smysluplným. Ne všichni, ti, kteří otupili své truchlení, nepřipustili si emoce, oddělili se od sebe, netruchlí a pak se drží minulosti a neumí se rozhodovat, co je důležité a co není. Vnímavost k jejich vlastním prožitkům, k času, který zrovna nastává, pro ně byl zásadní. 

Moje výzva je trénujte se ve vnímavosti: sebe, Boha a druhých lidí. Je to prostor naslouchající modlitby, kdy se ptám sám sebe, co dnes potřebuji, jak mi je. Boha, co je důležité, co je v jeho srdci, co mám dnes dělat a otevírám se druhým lidem, koho mi zrovna Bůh pošle do mysli, abych se za něj modlil. To je něco, co umíte. Tento proces máte pod kontrolou a naprosto zásadně vede ke komplexní morálce. Mít prst na tepu svého těla, manželství, rodiny, sboru, národa atd. Hluboká vnímavost. 

Závěr 

Stále ještě nejsme u pramenů, sledujeme řeku a její přítoky. Sledujeme ve svém životě to, co nakonec vede k vysoce morálnímu životu. Řekli jsme si, že morálka je něčím velmi komplexním, souvisí s prioritami, hodnotami, dodržováním pravidel, ale také s rozvojem charakteru.  Jako by však samotná morálka byla spíše důsledkem, výsledkem něčeho jiného, neobjeví se v člověku jen tak, odněkud pramení. Viděli jsme tři přítoky rozmnožující vodu v řece. Nebyly ještě samy o sobě pramenem, ale přispěly ke stavu řeky v deltě. Svou výslednou morálku rozmnožujete láskou, poznáním a vnímavostí. Všimněte si, že všechny tři témata jsou naše vlastní procesy, které můžeme mít do jisté míry pod kontrolou. To, co mohu dělat pro svou morálku já, kde napřít síly. Stavíme na tom, co už funguje a co umíme, to lze rozmnožit – lásku, poznání i vnímavost. Příští týden si v textu odhalíme hlubší prameny morálky, které už souvisí s milostí a ne vůlí, ale o tom až příště. Mnoho krás Pavlovy modlitby jsme zatím nechali neprobádané. Dnes zůstáváme u tom, co už máme a co lze rozmnožit: lásku, poznání a vnímavost.