Byli jsme s Lenkou na dovolené v Řecku. Udělali jsme si výlet lodí pro turisty okolo ostrovů. Už jsme se blížili k přístavu, když nás dojela větší a luxusnější loď s hlasitou hudbou, plná tancujících lidí. Lodě nějakou dobu pluly vedle sebe a já jsem se ocitl v následující situaci. Když jsem se podíval na pravobok, bylo tam spoustu výrazných podnětů – loď, hudba, tančící veselí lidé. Když jsem se ale podíval na levobok, viděl jsem moře, vzdálený ostrov a na hladině se pohupoval plážový míč. Na chvíli mě zaujal víc než loď na druhé straně. Sledoval jsem, jak se pohupuje na vlnách. Vypadal ztraceně. Tak daleko od břehu. Přemýšlel jsem, jak se tam dostal. Komu se ztratil? Měl jsem dojem, jako by zahrál na strunu, která ve mně je. Probudil něco, co ve mně dřímalo. Přišel mi osamocený, opuštěný a ztracený. A všiml jsem si ho proto, že tohle je něco, co znám. Ocenil jsem svou pozorností tichý, zatoulaný míč víc než hlučnou loď plnou lidí v plavkách. Byl to silný obraz. Natolik silný, že jsem o něm další den rozepsal povídku a i teď, po půl roce, o něm vyprávím.

I ty jsi obklopen mnoha podněty a to, čeho si všímáš, je odrazem tebe samotného. To, co tě zaujme a u čeho ulpíš pozorností, ukazuje, kdo jsi. Je to tvůj výběr. Má to totiž pro tebe nějakou hodnotu, cenu. Máš s tím spojenou určitou emoci – jinak by sis z nepřeberného množství reality nemohl vybrat.

Zanoříme se společně do jednoho příběhu z evangelia. Ježíš nám ukáže, čeho si všímal on. Co ocenil svou pozorností jako hodnotné? A co to o něm vypovídá? Lukáš 21,1. Budu číst po částech.

Bohatí a hluční

„Když Ježíš vzhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do pokladnice.“

Scéna vypadala následovně. Poblíž vstupu do jeruzalémského chrámu se nacházely pokladnice – bylo jich několik. Peníze z každé z nich sloužily na jiný účel. Něco jako když dnes zadáte variabilní symbol, aby účetní věděl, na co jsou peníze určeny. Horní část každé truhly měla tvar zahnutého kovového rohu. To znamenalo, že bylo velmi dobře slyšet, kolik kdo hází. Neměli bankovky, neplatili QR kódy – každá vhozená mince se několikrát odrazila a způsobila menší či větší zvuk podle toho, jak byla těžká. V této části chrámu se shromažďovalo mnoho lidí. Seděli ve stínu na schodech, postávali ve sloupořadí a povídali si. Byl tam i Ježíš se skupinou přátel. Když přišel k pokladnici bohatý člověk a začal z měšce do kovového rohu sypat peníze, ozval se chřestivý zvuk. Všichni kolem zvedli oči. Všimli si. Nešlo si nevšimnout. Jeho bohatství bylo vidět, jeho štědrost slyšet. Všichni věděli, kdo dává hodně. Chrámoví kněží byli spokojení, rozpočet zachráněn.

Vím, že kdybych tam byl s nimi, také bych se podíval. Všímám si peněz, protože jsou pro mě důležité. Kdyby někdo lopatou házel do pytle štěrk, nezajímalo by mě to. Co vy? Všimli byste si zvuku sypaných mincí? Podívali byste se na toho, kdo sype hodně? I Ježíš vzhlédl a podíval se na hlučně bohatého člověka. I pro něj byl jeho dar důležitý. Ocenil ho svou pozorností.

Chudá a nenápadná

„Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dvě drobné mince.“

K pokladnicím přichází chudá vdova. Má na sobě šátek, ošuntělé šaty. Nevíme, kolik jí je, ale na první pohled je to chudá, nezaopatřená žena. Hodí do pokladnice dva tenké měděné plíšky. Jejich celková hodnota by dnes odpovídala asi pětadvaceti korunám. Nic moc. Při dnešních cenách zanedbatelné. Pro chrámový rozpočet úplně bezvýznamné. Jaký udělají zvuk? Žádný. Kdo si toho všimne? Normálně nikdo. Lidé si dál nerušeně povídají. Ovšem dnes je něco jinak. Mezi návštěvníky chrámu je Ježíš. Je plný Božího ducha a vnímavý ke svému okolí. Vidí svět jinak. Ježíš si všimne. Vycítí přítomnost někoho důležitého, zvedne hlavu a podívá se. Nevidí jen chudou vdovu. Vidí obětavou ženu, její lásku k Bohu a neuvěřitelnou štědrost. Zahlédne – nebo si domyslí – i její vnitřní zápas, zda peníze vhodit, nebo ne. Vidí ji. Všímá si jí a sám pro sebe ji ocení. Všechno ostatní jde stranou. Ona je v centru jeho pozornosti.

Pak mu dojde, že je jediný, kdo si jí všiml. Jediný, kdo zachytil malý zázrak a obětavé srdce. Nikdo jiný o ni ani pohledem nezavadil. Pro nikoho nebyla důležitá. Vždyť neudělala žádný rámus. Tiše vhodila všechno, co měla. A Ježíš se rozhodne na ni upozornit. Pokud něco nevidím a nevnímám, nemohu to započítat do svých vyhodnocovacích rovnic, a tím pádem nechápu situaci pravdivě. Proto je vnímavost tak důležitá. Další zajímavostí textu je, že Ježíš použije jiné slovo pro chudou vdovu. V první části vypravěč pro její označení použije slovo, které je hodnotově neutrální. Označuje někoho, kdo má málo peněz. Je použito jako protiklad k bohatým, kteří mají mnoho. Ovšem Ježíš použije jiné slovo pro chudou. Je to slovo odvozené od výrazů „skrčit se“ či „choulit se“ a ukazuje na nízkou hodnotu. Označuje ji jako bezcennou, málo hodnotnou. Vyjadřuje tím, jak ji vidí ostatní lidé. Není jen chudá, ale také bezcenná, zbytečná a nedůležitá. Nikdo si jí nevšímá. A protože ji takto svou nevšímavostí všichni odmítají, v Ježíši se něco vzedme. Natolik, že začne mluvit. Chce jim odhalit pravdu. Pravdou je, že ta žena má vysokou cenu. Nejen jako lidská bytost – je to hrdinka. Na první pohled nikoho kromě Ježíše nezaujala, ale Ježíš vidí její obětavost, její vnitřní zápas. Dala celý svůj život.

Rezonuje se mnou

Začal jsem příběhem o míči, který plave na hladině moře. Všiml jsem si ho a ocenil svou pozorností navzdory hlučnějším podnětům, protože rezonoval s něčím, co znám. Přemýšlím nad tím, jak to měl Ježíš.
Jestliže je pravda, že to, čeho si všímám, odráží to, kým jsem – naše hodnoty –, potom nám tento příběh vypovídá něco zásadního o Ježíši. Všímá si chudé, nevýrazné a přehlížené vdovy, protože to rozechvělo něco v něm samotném. Co to mohlo být?

Oběť je pro Ježíše vysokou hodnotou. Vždyť sám se vzdal Boží slávy, vyprázdnil se, stal se člověkem a ponížil se. Navíc má před očima, že i on se vzdá všeho. Dá všechno: vlastní krev a tělo, svůj život. A tak v chudé vdově, která daruje vše, co má k životu, vidí sám sebe. To, co už zažil, ale i to, co ho ještě čeká. Možná s ním rezonovala i její samota a opuštěnost, to, že nikdo její oběť neviděl. To také zažil. Šly za ním zástupy kvůli jídlu, ale když začne mluvit ze srdce o svém poslání, všichni ho opustí. A ještě to zažije. Lidé ho také nebudou chápat – uvidí někoho poníženého, a přitom to bude vítězství. Uvidí mě někdo takového, jaký skutečně jsem? Ocení někdo mou oběť? Ježíš si všímá, protože to s ním rezonuje. Jsou si podobní: já jsem ona a ona je jako já.

Co dělá příběh s námi?

Ježíšova slova jsou určena nám, jeho učedníkům. Náš Mistr nás učí dívat se na svět, všímat si svého okolí. Nechce, abychom byli povrchní lidé, kteří vidí jen to, co je na první pohled zřejmé. Chce, abychom svět kolem sebe viděli a vnímali komplexně a pravdivě. Je to důležitá lekce. Žijeme ve velmi hlučném světě. Je podobný divoké párty lodi s hlasitou hudbou a množstvím podnětů. „Všímej si mě!“ křičí celý svět. „Já jsem bohatý, schopný, krásný, úspěšný. Já umím tohle.“ Hlasitě sypeme mince. Ježíšův učedník má v sobě jeho ducha, a to všechno vidí. Všimne si toho. Ale vidí víc. Dokáže ocenit i to, co na první pohled není vidět. Má hloubku a umí si všimnout a ocenit oběť, která je přinesena z lásky.

Jak na to?

Zkus druhý pohled. První pohled je přirozený. Odráží to, kým jsi, ale může být povrchní. Vejdeš do místnosti, vidíš lidi a hned si děláš závěry. Zkus ale druhý pohled. Co je pod povrchem? Kolik kdo obětoval?
I dnes tady na bohoslužbě jsou lidé, pro které příchod nestál mnoho oběti – berou to jako samozřejmost, přijeli automaticky, někdo je dovezl. Ale možná je tu někdo, pro koho byl příchod sem velkým zápasem. Vzdal se něčeho, stál ho spoustu sil. Ježíš to vidí a oceňuje. Někdy si představuji, že chodím po světě s Ježíšem a ptám se ho: „Čeho by sis všiml ty? Na co bys ukázal? Co s tebou rezonuje?“ Možná by víc oceňoval nenápadné. První „jak na to“ tedy zní: zkus druhý pohled.

Vidím jen to, co znám.  Pokud znáš bolest, smutek, samotu, dilemata, oběť a sebezapření z lásky, budeš se na svět dívat Ježíšovýma očima. Nenecháš se zmást tím, co je hlučné a lákavé, protože máš v sobě hloubku. Zaujme tě míč na moři a necháš odplout párty loď. Zaujme tě chudá vdova víc než namachrovaný boreček. Protože znáš oběť, znáš sebezapření, znáš nepochopení. I těmito životními zkušenostmi se přibližuješ Ježíši, ladíš svůj pohled s jeho, stáváš se hlubším člověkem a jsi blíž pravdě.

Otevři oči.
Vnímej.