Evangelista Jan nám předkládá hutný záznam Ježíšova rozhovoru s učedníky během poslední večeře. Ježíš je připravuje na přicházející temnotu. Blíží se chvíle, kdy se on sám, jejich světlo, skryje. Svět potemní. Zažijí zradu, utrpení, strach, smutek, vinu i zmatek. Vždyť odchází, umírá. Budou se nervózně ohlížet přes rameno, plížit se tajně podél zdí, skrývat se za lež a zavřené dveře. Svět jim přestane dávat smysl. Roztříští se na milion kousků. Ježíš je na temnotu připravuje ujišťováním o vzájemné provázanosti: Budu s vámi — skrze víru, ve svém Duchu a slovu a v činech lásky, kterými si mě budete navzájem zpřítomňovat.

Dosud chodil s nimi. Řešil každou složitou situaci. Mohli se ho na cokoliv zeptat: Co jsi tím myslel? Jak se máme modlit? Sytil je a vedl. Tišil jejich bouře. Mohli se o něj opřít. Občas je vyslal k samostatnému poslání, ale pak se k němu zase mohli vrátit. Teď odejde na dlouho. Ani po vzkříšení ho nebudou mít fyzicky před očima. A tak budou moci dospět. Najít sílu sami v sobě. Ano, je pro vás dobře, abych odešel, říká.

Dítě se naučí, že když si tatínek dá před obličej ruce, nepřestane existovat. Za jeho dlaněmi dál existuje jeho tvář. Dokonce i když se maminka vzdálí z dohledu, vrátí se. V mysli dítěte tak narůstá stálá představa tatínka a maminky. Je to otázka věření, ne vidění. Buduje se vnitřní provázanost víry.

Dospělý člověk vypadá, že stojí sám. Rozhoduje se sám. Svobodně a zodpovědně dělá to, co považuje za důležité. Stojí sám, ale není sám. Je utvořen ze vztahů. Jeho pohyby, myšlení i reakce jsou utkány z hlasů druhých lidí. Jsem utvořen ze slov druhých a ze síly lásky. Z toho čerpám a rostu do plodů nových slov a nové lásky. Tak zraje člověk. A Ježíš tuto dynamiku respektuje. Viditelně odchází, a přesto v Duchu zůstává. Je lepší, abych odešel… Stane se jejich nedílnou součástí svým hlasem a láskou.

Ale jak jim to vysvětlit, aby to pochopili, přijali a mohli se k tomu vracet? Ježíš na plátno jejich duše namaluje obraz vinného kmene a ratolestí.  

„Já jsem ta pravá vinná réva a můj Otec je hospodář. Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám pověděl. Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává-li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně. Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a stanete se mými učedníky. 9 Jako Otec miluje mne, tak i já miluji vás. Zůstaňte v mé lásce.

Jan 15:1–9