Vyprávíme si příběhy o zrodu církve. Mohutná erupce Božího Ducha naplnila a oživila těla lidí. Po Ježíšově smrti, vzkříšení a nanebevzetí došlo k hromadnému probuzení. V lidech se probudil život. Začali se scházet po domácnostech, dávali dohromady peníze, vyprávěli o tom, co zažili. Byli plní života. Rozpohybovaní. Roztančení. Motivovaní. Oživení. Osvěžení. Duch v tělech. A jejich individuální těla — stejně jako celé komunity — byla novým chrámem. Tento nový chrám, toto nové hnutí, proniká do světa, kde už chrámy stojí. Dochází ke střetům. Ke konkurenčnímu boji. Co je lepší? Co je odolnější a trvalejší?

Poslouchejte další příběh o střetu dvou světů.

17 Tu povstal velekněz a všichni, kteří byli s ním, totiž strana saduceů; byli naplněni žárlivostí (zelo). 18 I vztáhli na apoštoly ruce a vsadili je do veřejného vězení. 19 Pánův anděl však v noci otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl: 20 „Jděte, postavte se v chrámě a mluvte k lidu všechna slova tohoto života (zoe). “ 21 Když to uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili. Když se dostavil velekněz a ti, kteří byli s ním, svolali veleradu, celý sbor starších synů Izraele a poslali do vězení, aby byli apoštolové přivedeni. 22 Když tam služebníci přišli, ve vězení je nenalezli. Vrátili se a oznámili: 23 „Vězení jsme našli důkladně zavřené a stráže stojící u dveří, ale když jsme otevřeli, nenašli jsme uvnitř nikoho.“ 24 Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a velekněží, byli tím velmi zmateni. Nechápali, co se to mohlo stát. 25 Kdosi však přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámě a učí lid.“ 26 Pak pro ně velitel se služebníky šel a přivedl je — ale bez násilí; báli se totiž lidu, [aby] nebyli ukamenováni.
27 Když je přivedli, postavili je před veleradu a velekněz se jich otázal : 28 „Výslovně jsme vám přikázali, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“ 29 Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat více než lidi. 30 Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili; 31 toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. 32 My jsme svědkové těchto slov, i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ 
33 Když to uslyšeli, rozzuřili se a chtěli je zabít. 34 Tu povstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby ty lidi na chvíli vyvedli ven, 35 a řekl jim: „Muži Izraelci, dobře si rozvažte, co s těmito lidmi uděláte. 36 Neboť před nedávnem povstal Theudas a říkal, že on je někým [velikým]; i připojil se k němu počet asi čtyř set mužů. Byl však zabit, a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč. 37 Po něm povstal ve dnech soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou lid; také on byl zničen a [všichni], kteří ho poslouchali, byli rozptýleni. 38 Proto vám nyní pravím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Je-li tento plán či toto dílo z lidí, zanikne; 39 je-li však z Boha, nebudete je moci zničit — abyste snad nakonec nebyli nalezeni jako ti, kdo bojují proti Bohu.“ Poslechli ho, 40 zavolali apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu, a propustili je. 41 Oni tedy šli z velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno. 42 Každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat Krista Ježíše.

Skutky 5:17-42

Vyostření situace

Situace se přiostřuje. Církev, tvořená organismy oživenými a rozpohybovanými svatým Duchem, se dostává do konfliktu s představiteli staré náboženské organizace. Na obou stranách je spousta energie — ale její zdroj je odlišný. Představitelé starého chrámu jsou rozpohybováni a motivováni žárlivostí, vášní a hněvem. „Jsou naplněni hněvivou vášní.“ Snaží se tlačit proti lidem nového chrámu. Ale nejde to. Nedaří se jim to. Protože lidé nového chrámu jsou nezničitelní. „Jsou naplněni Duchem.“ Život, který nesou a který je mobilizuje, je nezničitelný. Slova života, která je probudila, jsou nezničitelná.

Během četby textu jsem si vzpomněl na známou hlášku z filmu Jurský park: „Život si vždycky najde cestu.“ Když jednou oživíte dinosaury, nezastavíte je ploty, zábranami, sítěmi, hradbami ani ostrovy. Rozlezou se po světě. Najdou si cestu, jak se množit, šířit a žít — protože v nich je život. A život si vždycky najde cestu.

Vidíte tu podobnost? V kleci tu není tyranosaurus rex, ale učedníci. Jsou ve vězení, ale zázrakem se z něj dostanou. A zase všude po městě šíří… co? Co jim anděl říká, že mají dál říkat? „Jděte, postavte se v chrámě a mluvte k lidu všechna slova tohoto života.“ Co myslí „tohoto života“? Text nás chvíli napíná. Otálí vyslovit jméno Ježíš. Anděl říká „tohoto života“. Kněží říkají „zakázali jsme vám učit v tom jménu“ a „toho člověka“. Kdo je skrytý za zájmenem „toho“? Až Petr a učedníci vysloví „jméno Ježíš“. A tak dál mluví o Ježíši a o nové vládě, o nových pravidlech v nové smlouvě, kterou s lidmi ustanovil. To, co dává život, je slovo a Duch. Jak řekl Ježíš: „Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ Nejdou zastavit.

Vnímavý profesor teologie Gamaliel má na konci mimořádného jednání velerady slavnou řeč. Schladí na chvíli horké hlavy svých kolegů. Ukáže jim, že i když se jim to nelíbí, mají tomu dát volný průběh. Všímat si nového života, sledovat ho dlouhodobě a čekat. Vypráví o povstáních lidí, kteří o sobě tvrdili, že jsou Mesiášem. Když byli popraveni, jejich žáci se rozprchli. Nebylo to životaschopné. A Gamaliel říká: „Čekejte. Sledujte ten život. Jestli je to jen jedna vlna, sama se rozbije o útesy a nic z toho nebude. Ale jestli je za tím opravdu Bůh, jestli je tam pravý život, tak s tím stejně nic neuděláte.“ Život je nezničitelný. Pravý život spočívající ve slovech Ježíše, nesených Duchem, které dohromady oživují člověka. Lukáš bude dál dokazovat, že Gamaliel měl pravdu. Křesťané se šířili po světě jako dinosauři v Jurském parku. Množili se a během pár desítek let prosytili celou společnost říše.

Příběhy

To bylo tehdy. Rozhodl jsem se, že zbytek kázání dnes pojmu trochu jinak. Přemýšlel jsem, kde vidím takové oživení v lidských organismech dnes. Kde se zatajeným dechem — po Gamalielově radě — sleduji život, jestli se ujme nebo ne. Budu vám vyprávět pár příběhů. Ale ještě předtím, než začnu, chci, abyste se nad tím sami zamysleli: Kde sledujete život? Duchem a slovem oživené chrámy těl?

Před nějakou dobou se okolo sboru mihla jedna mladá slečna. Uvěřila během covidu na online programech pro dorostence. Nevím přesně, která Ježíšova slova ji zasáhla nejvíc. Co ji na něm tak oslovilo. Ale něco ano. Přišla několikrát do mládeže. Její rodiče jí ale zakázali chodit do církve — nebylo jí ještě osmnáct. Rozhodla se jejich přání respektovat. Rodiče si možná mysleli, že z ní víra vyprchá, ale to se nestalo. Svou živou víru skrývala. Když šla studovat na vysokou školu, odešla do jiného města, aktivně se zapojila do života církve a časem se vdala za věřícího muže. Slovo o Ježíši, nesené Duchem svatým, ji oživilo. A i když se to její rodiče snažili ututlat, potlačit a uvěznit, žilo si to vlastním životem — a při první příležitosti rozpuklo. Vylezlo z undergroundu. A vyplnilo celý její život. Byla nezničitelná.

Poznal jsem muže, který byl velmi tvrdý — sám k sobě i k druhým lidem. Nedalo se k němu přiblížit. Byl plný hněvu a hořkosti. Cokoliv pěkného, laskavého a oceňujícího po něm zklouzlo. Ani to neslyšel. Dobré věci okolo něj k němu nepronikaly. A on byl stále nespokojený. Potkal se s Ježíšovým slovem skrze pár věřících lidí. Ti mu začali postupně zpřítomňovat Ježíšovu něžnou a vytrvalou lásku. Nejdřív to neslyšel. Pak si toho začal všímat. Jednou řekl: „Já slyším, že to říkáte, že jste ke mně laskaví, ale já tomu pořád nevěřím. Neumím to přijmout.“ A já už jsem se radoval — protože aspoň slyšel. Po čase řekl: „Já to dovedu prožít a přijmout a chvíli podržet, když jsem s vámi. Ale když odejdu, zase to zmizí.“ Zase jsem se radoval. Duch a slovo žijí a nezničitelně udolávají obrany tohoto muže. Po nějaké době přišel radostný, že už je schopen vnímat laskavost Ježíše a druhých a nese si ji v sobě. Tohle mu nikdo nevezme. Život v něm si našel cestu. Učinil z něj mnohem laskavějšího člověka.

Vzpomínám si na ženu, která byla mnohokrát zraněná. Žila v násilném vztahu. Zažila trauma. Fungovala v režimu oploštělého prožívání, otupění — celý život byl poušť. Mnoho let. Věřila v Boha, ale nemohla se s ním kontaktovat. Nechápala, jak ostatní zažívají radost a plnost života. Byla jako pustina. I v ní učení o Ježíši, nesené Božím Duchem, pomalu začalo ožívat. Konkrétně šlo o verš z proroka Izajáše: „Naše bolesti na sebe vzal.“ Začala Ježíše zvát do svých nejtemnějších vzpomínek — na smrt, násilí a touhu se zabít. Vzpomínky, před kterými utíkala, se staly místem, kam odvážně vstoupila s vědomím Ježíšovy přítomnosti. Postupně začala cítit. Nejdřív bolest, strach, noční můry. Ale také si víc uvědomuje radost a prožívá blízkost s Bohem. Je naživu. Život v ní se rozpučil. Je nezastavitelný — protože uvěřila, že se Ježíš stotožnil s její bolestí.

Před rokem touto dobou jsem měl sen. Byl dlouhý, živý, intenzivní a pestrý. Od útěku z hroutící se budovy přes orgie na pláži až po masakr na bitevním poli. V závěru snu leželi všude mrtví lidé a jako ve filmu kamera přejížděla nad nimi, až se v hromadě těl zastavila u jedné tváře — člověka, který ležel pod ostatními. Sen zazoomoval na její tvář. A v tu chvíli otevřela oči. A já se probudil. Její pohled se mi vypálil do mysli. Přemýšlel jsem nad výkladem snu, konzultoval jsem to s přáteli. Věděl jsem, že se ve mně něco nového probouzí. V průběhu roku ke mně Ježíš mluvil mnohokrát a jeho slova byla posilující, napřimující a dodávala mi odvahu. Sledoval jsem to se zatajeným dechem jako Gamaliel. Vydrží to? Je to životaschopné? Mohu být silnější?

Žena na smrtelné posteli. Pár hodin před smrtí. Vyznává víru v Ježíše, modlí se. Cítím až posvátnou bázeň. Život jejího těla končí, rozpadne se, ale něco v ní samotné jako by bylo nezničitelné. Jejího ducha drží naživu slova života — slova Ježíše: „Já jsem vzkříšení i život; kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ Viděl jsem člověka, který pár dní před smrtí v sobě měl nezničitelný život.

Baví mě sledovat život při práci. Proto jsem rád, že jsem kazatel. Mám to v přímém přenosu mnohokrát týdně.

Závěr

Mám pro vás dvě otázky:

1) Jaká Ježíšova slova mají ve vašem životě oživující potenciál?  
Odpuštění? Věčný život? Přítomnost v bolesti? Posílení? Laskavost?
Každý z nás si z evangelia bere něco jiného — podle toho, co právě potřebuje.

2) Kde teď okolo sebe sledujete rozvíjející se život?  
Jako Gamaliel — nevíte, jestli je to z Boha nebo ne. Obstojí to?
Bude to cesta. Sledujte život.