Pokračujeme v sérii „Na vlnách Ducha“. Čteme knihu Skutků. Sledujeme první křesťany stržené mohutnou erupcí Boží energie. Jak se to stalo? Všechny příběhy, proroctví a témata Starého zákona se nahustily do života jednoho člověka — Ježíše z Nazaretu. Tam, kde je velká hustota, je i velká energie. Po Ježíšově smrti, vzkříšení a nanebevzetí je tato síla vypuštěna do světa. Začal nový věk. Lidské organismy jsou oživeny Duchem. Je to další etapa velkého Božího projektu. Bůh si hledá a utváří domov na zemi. Rozhodne se přebývat v tělech a vztazích těch, které spojila víra v Ježíše. Skupina lidí se stává novým chrámem — místem, kde se těsně prolíná nebe se zemí. Dnes necháme Lukáše, aby nám vykreslil kontrast mezi starým a novým chrámem. Poprosím o přečtení 3. kapitoly knihy Skutků.

Petr a Jan vystupovali o třetí hodině odpoledne — hodině modlitby — do chrámu. Právě tam přinášeli nějakého muže, který byl chromý již od lůna své matky ; každý den ho kladli ke dveřím chrámu, kterým se říkalo ,Krásné‘, aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil o almužnu. 3 Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil o almužnu. 4 Petr s Janem se na něj upřeně zadíval a řekl: „Pohleď na nás!“ 5 Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane. 6 Petr však řekl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ 7 Uchopil ho za pravou ruku a pozdvihl jej. Ihned se zpevnily jeho nohy a klouby. 8 Postavil se, vyskakoval a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal a chválil Boha. 9 A všechen lid ho spatřil, jak chodí a chválí Boha. 10 Poznali ho, že je to ten, který kvůli almužně sedal u ,Krásné brány‘ chrámu, a byli naplněni úžasem a ohromením nad tím, co se mu  přihodilo. 11 Zatímco se držel Petra a Jana, všechen lid se k nim seběhl do sloupoví, které se nazývá Šalomounovo, a byli vyděšení. 12 Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: „Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč tak upřeně hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že on chodí? 13 Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a zřekli se ho před tváří Piláta, když se ho rozhodl propustit. 14 Svatého a Spravedlivého jste se zřekli a vyžádali jste si, aby vám byl darován muž vrah. 15 Zabili jste Původce života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých; my jsme toho svědky. 16 A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, na základě víry v Ježíšovo jméno toto jméno upevnilo a víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech. 17 A nyní, bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. 18 Bůh však takto splnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. 19 Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, 20 a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře, a aby poslal určeného vám Mesiáše, Ježíše. 21 Nebe ho musí přijmout až do časů obnovy všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy [všech] svých svatých proroků. 22 Mojžíš řekl: ,Proroka vám vzbudí Pán, váš Bůh, z vašich bratrů jako vzbudil mne; toho budete poslouchat ve všem, co by vám řekl. 23 A stane se, že každá duše, která neuposlechne toho proroka, bude vyhlazena z lidu. ‘ 24 Také všichni proroci, kteří mluvili od Samuela dále, zvěstovali i tyto dny. 25 Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: ,A v tvém semeni budou požehnány všechny rodiny země.‘ 26 Vám nejprve Bůh vzbudil svého služebníka a poslal ho, aby vám požehnal tím, že každého z vás odvrátí od vašich špatností.”

Lukáš staví do kontrastu dva systémy: starý chrám a nový chrám.

Starý chrám

Text spojuje tento systém s pojmy: chrám, krásná brána, chromý člověk a almužna. Chrám je nově zrekonstruovaný. Září zlatem, bílými kameny a voní vzácným dřevem. Je velkolepý. Král Herodes do něj ze státní pokladny napumpoval ohromné množství peněz. Příběh se odehrává u vzácné bronzové brány, které se přezdívá „krásná“. Hradby a brány jsou v chrámu proto, že je potřeba hlídat jeho vnitřní čistotu. Nic špatného a nedokonalého nesmí dovnitř. Ani chronicky nemocný invalida nemůže překročit práh — kazil by rajskou atmosféru uvnitř. Bůh přece nemůže přebývat v prostoru znečištěném hříchem, nemocí a slabostí. Proto zůstává žebrák desítky let zkroucený před branou.

Starý chrám není jen budova, je to také společenství lidí, kteří k chrámu patří. Dodržují tradice, dívají se do minulosti, ale ztratili podstatu. Lidský kontakt s utrpením je zprostředkován nepřímo — skrze almužny. Lidé přicházejí do chrámu a dávají peníze tomu, kdo sedí venku. Chrám je světem minulosti, dodržuje pravidla, drží se toho, co bylo. Smíří se s žebrákem, almužnou i vrahem. Peníze jim vykupují černé svědomí a pocit bezmoci. Fyzickým zhmotněním této komunity je invalida, který má ztuhlé, pokroucené a atrofované tělo. Smířil se se stavem žebráka a spokojil se s almužnou. Už ho nic jiného nečeká. Vždyť ani nic jiného nezná. Narodil se do světa starého chrámu.

Nový chrám

Text spojuje tento systém s pojmy: upřený pohled, Ježíš, plné zdraví, původce života a osvěžení. Petr a Jan vstupují do chrámu. Dodržují tradici každodenní modlitby ve tři hodiny. Hrdiny známe z předchozích kapitol. Jsou živými organismy, chrámy, ve kterých přebývá a proudí energie Božího Ducha. Díky tomu se ke světu okolo sebe vztahují odlišně. Vidí jednotlivce. A to nejen ledajakého — vidí člověka, který se smířil s polovičatým životem. Oni se ale nesmíří s tím, že by mu měli dát peníze. Navíc ani žádné peníze nemají. Nejsou tak společensky etablovaní, aby dostali dotace na svůj provoz. Poukazují na to, že nemají právě to, čím se starý chrám tolik honosí. Nabízejí přímý lidský kontakt. Pohled z očí do očí. Podávají ruku. Není to ruka charismatického čaroděje Petra — Petr jasně říká, že to, co se děje, jde skrze něj. Petr je nádoba. Spojen s původcem života. Nese se na nové vlně osvěžení a přináší plné zdraví. Nejen zkroucenému žebráku, ale celému systému starého chrámu.

Přítomnost Krista, původce života, se v těle člověka projevila jako plné zdraví a ohromná energie. Skáče, chodí, běhá, jásá a chválí Boha. Celý jeho organismus je naplněn Boží přítomností. Bůh si v něm dělá domov — a takto vstupuje do starého chrámu. Lidé v chrámu žasnou nad tím, co se to děje.

Jaké tu vidíte rozdíly?

• hodně energie × málo energie
• hodně peněz × málo peněz
• zprostředkovaný kontakt s utrpením × přímý kontakt s utrpením
• strach z nečistoty × odvaha dotknout se bolesti

To, co je jinak, je Ježíš skrze Ducha přítomný v lidech, kteří se utrpení nebojí.

Současný svět

Příběh popisuje střet dvou systémů — a ten probíhá i dnes. Každý z nás je součástí mnoha různých systémů a společenství. Některé jsou více podobné novému chrámu, jiné starému. Jsme v týmech, sousedských sdruženích, pracovních kolektivech, rodinách, párech… a některé z nich drží tradici, možná je na nich i něco vzácného, ale chybí tam blízkost, kontakt, život.

Je to místo, kde si lidé zvykli na almužny. Manželé si zvyknou, že spolu nemluví a nedotýkají se. Trvá to roky — a možná ani nevědí, nakolik tím trpí. Jsou i církevní komunity, kde se jméno Ježíš používá stokrát za bohoslužbu, a přitom jde o prázdná slova. Sbor může být prázdným, vyčpělým a ne-žijícím místem.

Systémy rodin, manželství, sborů a týmů se mění. Něco, co život mělo, po čase život a kontakt s plností ztratí. Potřebují nový vítr. Doslova. Oživení od původce života, osvěžení a plnost. Ovšem tento vítr musí přijít zvenčí. Bůh přichází skrze Petra a Jana do chrámu, dotýká se žebráka a skrze něj vstupuje do starého. Neudělal to před třemi měsíci — ale teď. To je Boží načasování. Teď je čas, kdy přichází výzva, oživení.

Víra

Jak se ze starého stane nový? Odpovědí je víra. Ale pozor. Když na bohoslužbě řeknu slovo „víra“, většina z nás si pod tím něco představí — možná osobní zkušenost s konverzí. Ale co je víra podle tohoto příběhu? Víra je odvážná odpověď na výzvu k plnějšímu životu. U žebráka byla víra pohybem do očí Petra. Víra, že natáhl ruku, dotkl se ho a začal se napřimovat. Zkusil jiný pohyb. Uvěřil, že může být v životě větší plnost, že ji nabízí Ježíš. Neuvěřila jeho mysl — nikdo mu nic teologicky nevysvětluje. Ale fyzicky udělá odvážný krok důvěry, že může získat od života víc než almužnu. Víra je motivace. Odvaha se zvednout. Nezůstat v nespokojenosti, ale něco změnit. Víra je odpověď na výzvu k plnému životu. Protože Kristus je plnost života — a přišel čas osvěžení. Před ostatními lidmi v chrámu také leží výzva. Petr ji vyjadřuje ve svém kázání: „Čiňte pokání.“ Z čeho? Z osobních hříchů? Z toho, že koukají moc na televizi? Nebo se pomlouvají?

Ne. Z kolektivního hříchu — že se nevědomky podíleli na fungování nezdravého systému, který přestal tepat životní energií. Je to schopnost pokorně říct: „Ano, potřebovali jsme nový vítr. I když je to jinak, než jsme si představovali. Ruší nám to naše zaběhlé pořádky… ale je v tom život. A tedy je to spojené s Božím Duchem.“

Co my?

Pár poznámek o nás: Dnes jsme tu na bohoslužbě poprvé. Ale už od září budovu využíváme k osobním rozhovorům. V tom je přítomný život. Před rokem, okolo Vánoc, vznikla skupinka u Šimků a Pinkasů. Udělalo mi to tehdy ohromnou radost, protože jsem se ve sboru cítil v mnoha ohledech jako ve starém chrámu, kde se hodně vzpomíná. Viděl jsem nový vítr a novou energii — a udělali potom hodně práce. Chci vám moc poděkovat. Výzva „cébéčko žije“ — jakým obsahem to naplníme? To je reakce víry. Viděli jsme, jak do starého chrámu vtrhl nový život plného zdraví a ohromné energie. Jak na tuto vlnu Ducha zareagují představitelé starého chrámu, to uvidíme příští týden. Budeme přihlížet tomu, jak se dva světy střetnou v konfliktu. Ale to si nechme na příště. Dnes jsem vás chtěl navnadit a nalákat k tomu, že může přijít víc, než jsme čekali. A že se možná jednou ohlédneme s novou životní energií a řekneme si: i my jsme byli jako žebráci, kteří se nespokojili s almužnou, ale setkali se s původcem života, který přináší plnost a osvěžení.

Výzva tu je. Duch vane. Vlna se blíží.