Na konci každé kapitoly knihy Jonáš máme ve zvyku porovnat Jonáše s jinou biblickou postavou. V první kapitole jsme si všimli jeho provázanosti s Noemem, Archou a potopou. Spojovacím prvkem byla voda, loď, holubice, rozšířená zodpovědnost a záchrana světa. Na konci druhé kapitoly jsme si porovnali Jonáše s Ježíšem, protože právě na část příběhu - tří dnů v rybě - Ježíš nejčastěji ve svých zmínkách o Jonášovi odkazuje. Na konci třetí kapitoly se podíváme na Jonáše ve vztahu k ostatním prorockým knihám. Především ke knize Nahum. 

Dvanáct knih tzv. Malých proroků, mezi které patří i Jonáš, bývá někdy v rámci Bible považováno za jeden celek - jednu větší knihu složenou z dvanácti. Kniha Jonáš má mezi ostatními malými proroky zvláštní místo. Jednak si s ní editoři občas neví rady, protože v různých řazeních ji řadí na různá místa. A navíc je oproti ostatním knihám proroků tak trochu postavená na hlavu. Má podobnou výzvu jako ony: výzvu k pokání, k návratu k Bohu a změně životního stylu. Ovšem příběh se neodehrává tam, kde obvykle, tedy v kulisách Jeruzaléma s postavami proroků a králů, ale v kulisách Ninive. Kazatelem pokání není Boží prorok, ale despotický vládce cizí, nepřátelské, kruté říše. Král, který jen nevydává jasné vládní nařízení, ale sám jde pokorně příkladem. Od něj zaznívá výzva k hladu, k pokoře, ke změně směru a k naději. Je to tedy ninivský král, který má v ústech slova, která slýcháváme z jiných prorockých knih.  

Kniha Jonáš je pro nás čtenáře velmi dobře známá, protože je příběhová. Známe ji ze všech prorockých knih nejlépe, přitom paradoxně je z nich nejméně typická, nejméně historická v tom smyslu, že nejméně odráží zkušenost a přemýšlení lidí tehdejší doby. Je to kniha, která má za cíl vyvážit ten převládající negativní pohled ostatních proroků na okolní národy. Ovšem tím, že je tak lákavě a čtivě napsaná, stala se známou a populární. Chcete vidět, jak doopravdy vypadalo Ninive? Kým bylo pro Izraelce? Pojďme se společně pokusit vžít do myslí Izraelců a jejich pohledu na Ninive. Přečtěme si společně knihu proroka Nahuma. Nahum píše velkolepou báseň o tom, jak bude krásně, až bude Ninive zničeno. 

Nahum 1:1 – 3:19

To byla báseň proroka Nahuma. Najednou možná lépe a jasněji vidíme, jak paradoxní byla Boží milost pro Ninivské, jak nečekaná. V knize Jonáš jde Bůh vlastně sám proti sobě a proti svému lidu. Jde proti svému slovu, které vyřkl v knize Nahum. My máme Ninivské spojené s pokáním, protože je kniha Jonáš tak populární, ale pro izraelity tehdejší doby byl symbolem největšího zla. Kniha Nahum vyjadřovala jejich touhu a jejich radost z toho, že by Ninive mělo být zničeno. Utíkali k této představě a povzbuzovali se navzájem tím, že bude docíleno spravedlnosti. „Všichni, kdo o tobě uslyší, zatleskají velkou radostí“. Budou se radovat ze zničení toho hrozného města. Mějme to na vědomí, až budeme číst první verš čtvrté kapitoly, až vytryskne Jonášův hněv na Boha a jeho milost vůči Ninivským. 

Někteří vykladači vnímají knihu Jonáš jako knihu eschatologickou. Jako příběh, který vypráví o tom, jaké by to bylo, kdyby i takové hrozné město jako Ninive činilo pokání. Směřuje ve svém myšlení do budoucna, kde i ty nejhorší myslitelné národy budou mít šanci slyšet evangelium a dostanou milost k pokání. Kniha Jonáš ukazuje na Boží srdce, které se nemyslitelně otevírá všem národům, i těm nejhorším. Pro nás už kniha Jonáš tak překvapivá a radikální není. A možná to není jen tím, že ji známe lépe než ostatní proroky. Není pro nás tolik radikální, protože se na ni díváme skrze optiku Nového zákona. My už jsme zahlédli Boží radikální lásku, Boží srdce zjevené v Ježíši Kristu, ve kterém se Bůh obětoval za ty nejhorší a od kterého Bůh šíří svou milost do všech koutů světa. Kniha Jonáš je jedním ze starozákonních záblesků toho, co v Kristu zazářilo v plné síle a kráse. Knihu Nahum jsme si nyní připomněli proto, abychom viděli pohled Izraelitů a pohled Boha na Ninive. Bible totiž není jednoduchá kniha. Vyvažuje. Dovede nám říci dvě věci zároveň. Kniha Nahum nás povzbuzuje v tom, že když jsme ohroženi nepřítelem, který nás chce zničit, můžeme si klidně představit Boha jako toho, kdo učiní spravedlnosti za dost. Možná v tom najdete úlevu, radost a povzbuzení. Ale pak existuje i kniha Jonáš, která nám ukazuje na hloubku Boží lásky i k těm, kdo jsou našimi nepřáteli. Soud, který si zasloužilo Ninive a který byl básnicky vyjádřen v knize Nahum, je soud, který dobrovolně na sebe přijal Bůh. V Ježíši Kristu odsoudil hřích Ninivských i hřích náš. Sláva Tobě, Kriste!