Bolest je neoddělitelnou součástí našich životů i naší zbožnosti.

Je základní realitou života. Jedna z mála věcí, které nelze relativizovat, před kterými nejde zavřít oči. Místo Descartkva „myslím, tedy jsem“ bychom mohli říct „bolí mě to, tedy jsem“. Je zajímavé, že přestože lidstvo prožívá bolest pořád, tak je pro nás stále překvapivá, vždy mě znovu překvapí jako něco, co by nemělo být, co je špatně, co nechci. 

Jen si vybavte vaši osobní bolest, takovou, kterou znáte, opakovaně se vám vrací, když se ozve, tak vy už víte: jo, to je to moje koleno; jo, to je to moje břicho; ach, zase ta moje hlava. Je to bolest, která přichází jako vaše stará známá a zpravidla už máte i způsoby, jak s ní naložit. Jak vypadá všední zbožnost člověka, který je v bolesti? V čem je typická? Vybral jsem jeden ze stovek příkladů modlitby člověka v bolesti v Bibli. Autorem této modlitby je prorok Jeremiáš. Starozákonní prorok, který žil a přinášel Boží slovo lidem žijících na pokraji jedné z řady velkých katastrof dějin izraelského národa – dobytí Jeruzaléma Babyloňany v roce 586 př. n. l. Jeremiáš tyto bouřlivé doby se svým lidem prožívá. Přináší povzbuzení i varování, ale většinou mu nikdo moc nevěří. Mluví o katastrofách, zatímco jsou všichni v klidu, a když pak katastrofy přijdou, tak zase uklidňuje. Vždy proti proudu. A právě to jeho brodění se proti proudu, které mu vysloužilo vězení a bití a samotu a utrpení, bylo jeho starou známou bolestí. Jeho kniha je žánrově spletena ze tří částí: jedna část jsou jeho prorocké výzvy lidem, druhá část jsou příběhy s tím spojené a třetí část jsou jeho osobní modlitby. Když měl po práci, vlastně nikdy po práci neměl, protože na něj doléhala bolest, z této bolesti říká: 

Jeremiáš 15:18 Proč má bolest nikdy nekončí, proč se má hrozná rána nechce zahojit? Stal ses mi zdrojem zklamání – copak jsi potok bez vody?

Jeremiáš se tu obrací k Bohu v otázkách. A zde máme odpověď na moji původní otázku, v čem je typická zbožnost člověka, který prožívá bolest. Je to zbožnost otázková. Zbožnost postavená na otázkách. Zbožnost, která má na konci otazník. Nacházíme to v průřezu celou Biblí, postavy jedna za druhou se ptají tak jako Jeremiáš proč, proč, proč, co se to děje, k čemu, kdy už to skončí? Je to zbožnost, která Bohu vyčítá. Jeremiáš tu používá obraz vyschlého potoka. V krajinách, ve kterých žil, byly sezónní potoky a říčky. V období dešťů tam byla voda, ale jinak ne. A Jeremiáš Boha připodobňuje k takovémuto potoku, jdu k tobě žíznivý s vědrem a nikdy nevím, jestli tam něco bude nebo ne, jestli najdu vodu nebo ne. Jsi nevyzpytatelný, měníš se jak počasí. Nemohu se na tebe spolehnout. A znovu i tuto druhou část pokládá Jeremiáš jako otázku. Opravdu to tak je? 

Zbožnost trpícího člověka je zbožnost otázková. Tak to má být, tak je to biblicky správně, Bůh nám dává za vzor Mojžíše, Abrahama, Jóba, Jeremiáše i svého syna Ježíše a jako by říká, ano, když to bolí, pokládejte mi otázky. To je teď vaše zbožnost. 

A jaká je tedy odpověď na naši otázkovou zbožnost? Bible navrhuje odpovědí dost, teologové a filozofové vymysleli odpovědí ještě mnohem víc. Problém všech správných odpovědí je ten, že jedinou odpověď, kterou trpící člověk chce slyšet je ta, kde bolest okamžitě skončí. Jiná odpověď mě nezajímá. Nepotřebuju vědět, že je to trest za hřích, ani že mě to má něco naučit, ani že to bude jednou v nebi dobrý. Prostě už nechci mít otázkovou zbožnost. 

Boží odpověď na naši otázkovou zbožnost je Amen. Přitakání k naší bolestí. Tak to je. Toto Boží Amen zaznívá ve vrcholu Jóbova příběhu, kdy se Bůh přiznává ke všem otázkám, které Jób chrlí. A říká k nim své Amen. Dokonce i Boží okamžitá odpověď na Jeremiášovu modlitbu je ve verších 19-21. A v podstatě mu Bůh říká, vydrž, bude to ještě horší, budou na tebe útočit. Ulehčí mu však dvojím způsobem. Jednak dá bolesti smysl. A to pomůže, když se mi podaří najít smysl. A zároveň přidává větu „já budu s tebou“. V Božím Amen na naše otázky zní, já jsem s tebou. Boží Amen je tak velké, že sám se do této naší bolesti ponořil. Cítí bolest s námi. Dobrovolně do ní vstupuje a říká Ano, Amen.

Jaká je zbožnost trpícího člověka? Je to a má to být otázková zbožnost. Zbožnost otázek, na které nelze odpovědět jinak než Ámen. V tomto Ámen je veliká Boží láska, Boží záchvěv Bolesti. Zbožný člověk s otázkami, které den za dnem znovu a znovu klade Bohu, je spojen s Kristem v utrpení a jaké teprve bude jejich spojení ve slávě.