Umyj své srdce od zla, abys byl zachráněn říká Bůh skrze proroka Jeremiáše (Jr 4:14)

Zapátrejte v paměti a vylovte z ní zkušenosti s umýváním a osobní hygienou. Mě se vybaví chvíle, kdy jsem byl špinavý od barvy, zpocený z běhu nebo jsem se vrátil po dvou týdnech z tábora. Dovedu si vybavit ten pocit toho, jak se těším na teplou sprchu. Vybaví se mi špinavé nohy, které ani nejdou umýt. Z dětství si vybavím maminčin hlas, který mě volá k tomu, abych se šel umýt, když je ta sobota večer a byl čistý na neděli. 

V našem jazykově odnáboženštěném světě jsme se ochudili o jeden z nejzřetelnějších rozměrů osobní hygieny. Bereme ji jako samozřejmost a argumentujeme pouze pragmaticky. Umyj si ruce, ať nejsi nemocný. Zatímco Bible argumentuje duchovně. Do této pasti jsme se možná chytli i kvůli tomu, že jsme zanevřeli na biblickou knihu Levitikus, která je plná pravidel pro očišťování a umývání. Dnes bychom velkou její část žánrově zařadili mezi hygienické zákony a normy. Jen si přečtěte čtrnáctou a patnáctou kapitolu knihy Levitikus. Závěr kapitoly argumentuje duchovně: ať dodržují hygienické návyky, aby neznečistili můj příbytek, který je uprostřed nich. My dnes při výkladech těchto textů vše zpragmatizujeme a zařadíme mezi prostě hygienické předpisy, které tehdy u lidí primitivnějších (přiznejme si, že tak o nich uvažujeme) potřebovali slyšet s dávkou náboženské hantýrky. Ale co kdybychom to s pokorou obrátili a my své hygienické návyky naopak obohatili o duchovní rozměr. O jaký rozměr tedy jde? 

1.Korintským 6:11 A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.

V Bibli je umývání vyjádřením nějakého přechodu. Proměny z jednoho stavu do druhého. Z nečistoty, hříchu, studu, nezralosti do čistoty, svatosti a zralosti. Je důležité obojí – umytí od něčeho a příprava na něco. Všechny tyto běžné umývací rituály byly nakonec zhuštěny do svátosti křtu. Je symbolem očištění od hříchů a zároveň je nad člověkem prohlášeno Boží jméno a je v něm připojen k Bohu, k jeho lidu a novému životu. Zároveň se pak i každé umývání pro pokřtěného stává připomínkou a fyzickou vzpomínkou na křest, ve kterém byl celý ponořen do Boží milosti.

Podobně jako tomu bylo v případě jídla, pokud je má hygiena modlitbou k Ježíši, snižuje se riziko, že bude mou modloslužbou. Nejsem to já, kdo sám sebe očišťuje, ale přijímám očištění od Hospodina. Nejsem to já, kdo se snaží před druhými vypadat lépe než je, ale je to Bůh, který mě připravuje na to, co je přede mnou. Zde se také projeví rozdíl mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími. Tam se člověk očišťuje pro Boha. Zde Bůh očišťuje lidi pro sebe. Možná se tímto rozměrem pro někoho čas v koupelně zkrátí, u jiného zase prodlouží, protože doteď dělal vše jen mechanicky.

VÝZVA: Předpokládám, že není potřeba vás vybízet k osobní hygieně, ke každodenní očistě, k mytí rukou atd. To nás naučili naši rodiče, případně nás k tomu motivují jiné blízké osoby. Moje výzva spočívá v tom, že až budete příště ve vaně nebo ve sprše, mýt si obličej, hlavu, záda, nohy, tak si k tomuto rituálu si uvědomte, že to, co děláte, má i duchovní rozměr. Nejen v tom, že je to Boží milost, že vám zatím může téct teplá voda, i když to taky. Ale především v tom, že nás sám Bůh díky oběti Ježíše Krista očišťuje od špíny vašich hříchů, obtéká a dotýká se s láskou každé části našeho těla, těch, na které jsme hrdi i ty, za které se stydíme a připravuje si nás navoněné, čisté a krásné pro vše, co nás ten den čeká, ať už domov opustíme nebo ne. Jemu patří chvála a má fyzická radost a potěšení, které z koupele mám, se stává jeho oslavou stejně jako když mu zpívám chvály. 

MODLITBA: Modlitba je inspirována listem Židům 10:22. Pane Ježíši Kriste, jen díky tvé oběti se mohu beze studu postavit před svatého Boha svého otce. Stojím tu se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. Díky, že jsi mě připravil na to, co je dnes přede mnou.