V posledních pěti dílech jsme se zabývali různými oblastmi, které společně v příběhu přispívají k odpuštění. Josef sice žil v dávném starověku, ale lidské bytosti se doposavad měnili jen velmi pomalu. Ano, máme spoustu technologií, jsme obklopeni výdobytky civilizace a možná se časem budeme měnit rychleji, ale na rovině vztahů, emocí a prožitků jsme stejní jako lidé, kteří si příběh poprvé vyprávěli. Byl pro ně tak silný, že ho nemohli zapomenout a vyprávěli si ho z generace na generaci. Ani zub času ho nezdolal. Josef byl stejný člověk jako my. Proto může být jeho cesta i naší cestou. 

Pestrobarevný plášť

Josef kdysi dávno dostal od otce pestrobarevný plášť. Takový oděv byl v porovnání s jednotvárnými barvami oblečení ostatních výjimečný, plný barevných vzorů. O tento plášť Josef násilím přišel. Možná i proto, že ho plášť předbíhal. Na první pohled ukazoval člověka s pestrou osobností. Velkého a zkušeného muže, který chodil výrazně svátečně oblečen. Ale reálně se v něm skrýval trochu rozmazlený teenager, který měl k bohatému a zralému chování daleko. Jeden z rozměrů zralosti je totiž to, že člověk se dovede chovat pestře v různých situacích podle toho, jak daná situace vyžaduje. Umí být podřízený i nadřízený, mluvit i mlčet, být něžný i pevný, iniciativní i pokorný, uvolnit se i zatnout zuby. Zralý člověk má ve své brašně s nářadím mnoho různých nástrojů a umí vybírat ty, které jsou v danou situaci vhodné. Nezralý člověk má v ruce jen kladivo a s ním řeší všechno. Josef sice nosí pestrý plášť, ale uvnitř nedozrál. O svůj plášť přichází, ostatní nemohou jeho pokrytectví snést.

Představte si desetiletého chlapce, kterému by tatínek daroval ohromnou firmu. Chlapec by se mohl v první třídě honosit tím, že je majitelem společnosti. Ale jeho zralost a schopnosti by takovéto roli naprosto neodpovídali. Kdyby chtěl firmu opravdu vést, skončili by pravděpodobně krachem. Nebo si představte dívku, která by po mamince zdědila titul z molekulární biologie. Mohla by nosit diplom a ukazovat že to je ona, a stejně by jí to k ničemu nebylo. Není to ona. Zralost není něco, co bych mohl zdědit, získat jako majetek nebo dědictví po rodičích, není pláštěm, který dostávám od druhých. Je to něco, co musím sám svým příběhem vybudovat, jinak to není reálné. Podobná propast je mezi Josefem a jeho pláštěm naznačujícím velikost a pestrost a tím, kdo se v něm skrývá. Josef za situaci nemůže, jako teenager musí být trochu nezralý. 

Nový plášť

Ovšem tady příběh nekončí. Josef si časem ze svého chování utkal plášť nový. Jeho nový plášť není vnějším oblečením, které by mu někdo dal, ale odráží to, kým Josef opravdu je. Postupně v životě spojil několik různých pestrých látek dohromady. Společně vytvořili vzorec zralého odpuštění. Do základové tkaniny utrpení a důsledků křivdy jsou vetkány barevné vzory, které důsledky křivdy prozáří a promění. Pojďme si to představit ve fantazii. 

Bratři Josefovi sebrali jeho pestrobarevný plášť, roztrhali ho a nechali zrudnout krví. Josef tak na sobě nese rudý potrhaný plášť. Ten symbolizuje všechny důsledky křivd, kterých se na něm dopustili. To je jeho nový oblek. Oblek oběti. Všechna jeho dřina, bolest, ztráta, apatie, proplakané noci, vnitřní sevřenost, noční můry a kdo ví co ještě. To vše je důsledkem křivd a on si je nese jako své nové oblečení. Plášť, který nelze sundat. Je bezmocný. Všude do svého okolí vysílá svým oblečením jasné poselství: jsem oběť. 

Ovšem Josef si vezme nové jinak barevné nitě a začne vetkávat do rudého pozadí nové linie. Sešívat i potrhané cáry pláště a zašívat rány. Přibírá i nové barevné látky a všívá je jako vkusné záplaty. První barvou je bílá, která symbolizuje jeho oddělení. Vždy když udělá něco jinak než jeho bratři, udělá jeden steh bílé na svém plášti. Dále bere do ruky zlatou nit a zlaté barevné látky a všívá do svého nového oblečení svůj vztah s Bohem. S každou modlitbou a vědomím Boží přítomnosti, s každým prvkem Božího požehnání ve svém životě všívá další steh zlatou nití na rudou látku. Dále bere do ruky látku zbarvenou do modra a modrou nit a vetkává do svého života laskavé chování k druhým. Trénuje si empatii dokonce i vůči viníkům a zločincům. Učí se dívat na druhého člověka s otázkou, kdo se skrývá za očima, za slovy a pohyby. Jak mu je? Nakonec bere do ruky zelenavou látku a zelenou nit a všívá vzory všeho dobrého, co dostává. Každé povedené dílo je jedním stehem. A tak se pozadí rudé látky roztrhané křivdou začne přetvářet. Bílá barva vypráví příběh o oddělení, zlatá o jeho vztahu s Bohem, modrá o jeho empatii a zelená o dobrých věcech, které dostává. Když byste se teď podívali na plášť už byste neřekli, že je rudý krví, naopak září i dalšími barvami. Vytváří krásné vzory. Tento nový pestrobarevný plášť už je opravdu Josefův. 

Čas jako spojenec

Celé to chtělo samozřejmě čas. Čas byl nezbytnou ingrediencí. Jak chcete ušít plášť za pět minut, každý steh vyžaduje určitý čas. Proto byl právě čas pátou ingrediencí nezbytnou k vytvoření vzoru odpuštění na Josefově životě. 

Říká se, že čas léčí rány. Ale to je pouze částečná pravda. Čas nestačí sám o sobě. To, že mi někdo před padesáti lety ukřivdil může být stále aktuální dnes. Známe příběhy lidí, kterým čas vůbec nepomohl při odpuštění jejich křivdy. Nezáleží totiž jen na čase, ale i na tom, co s časem, který máme uděláme. Čas je podmínkou nezbytnou, ale ne dostatečnou. Josef využije čas k tomu, aby se opravdu oddělil od těch, kdo mu ublížili, aby byl v kontaktu s Bohem, pracoval na tom, co je potřeba, radoval se s dobrých věcí a trénoval si empatii na druhých lidech. A to není samozřejmé. Právě tyto barvy a tvary přispěli k jeho zralosti. Právě proto v čase nezahořkl, ale posouval se směrem ke zralosti. Právě proto byl čas jeho spojencem.

Závěr

Příběh tak klade otázku i nám. Ptá se nás, jak využíváme čas, který máme. Čas v přechodných obdobích, kdy nám není dobře, nebo kdy není všechno v našem životě uzavřené, dotažené a vyladěné tak jak bychom si přáli. Jaké nitě a látky bereme a jaké vzory z nepatrných každodenních pohybů vetkáváme do života? Jsou to linie zbožnosti a oddělení se, linie empatie a poctivé práce? Jsou tam linie nových blízkých vztahů a vztahu s Bohem? To je to, co můžeme dělat právě teď a kdoví jaký vzor nám na plášti našeho života jednou vyvstane.