Jedna z významných tematických linek knihy Genesis se týká mezilidských vztahů. Popisuje vztahy mezi manželi, rodiči, sourozenci i sousedy. My se zaměříme na vztahy sourozeneckého typu. Kniha nám nabízí sekvenci příběhů popisujících různé tipy vazeb mezi rozbratřenými bratry, respektive sestrami.

Kain a Ábel

Vše začíná příběhem Kaina a Ábela, který končí záhy velmi tragicky. Mezi bratry dojde k napětí. Jeden závidí druhému. Ten méně šťastný zabije toho, o kterém předpokládá, že má více Boží přízně. Je to až děsivé, jak radikální propad z ráje příběh popisuje. Lidé spadnou rovnejma nohama do nejhorších možných krutostí. Nedegradují ke zlu postupně s mizící vzpomínkou na ráj. Ne, okamžitě je na stole, teda vlastně na poli, vražda. Otevírá se nám tu téma závisti a žárlivosti. Jak je možné, že jsou mezi námi lidmi rozdíly, v inteligenci, ve schopnostech, v postojích. Proč on má tohle a já ne? Jak, přijmout bratra, který je jiný a má něco co já chci a sám nemám? Nejpřirozenější reakcí je vražda. Ale je to reakce nezralá, zpětně viděno dokonce morálně pochybná. Je to slepá cesta. Bůh to dá Kainovi jasně najevo. Tudy ne. A tak lidé hledají jiné cesty. Řada dalších příběhů konflikty mezi bratry nezmiňují, Noeho synové jsou dokonce schopni držet pospolu a být na jedné lodi.

Izmael a Izák

Další příběh, kde se schyluje ke konfliktu mezi bratry je příběh Abrahamův. Abraham má dva syny, Izmaele z Hagar a Izáka ze Sáry. I tito dva jsou od počátku předurčeni jít proti sobě stejně jako jejich matky. Izmael se malému Izákovi posmívá. Otec Abraham chce bratry oddělit. Potřebuje chránit Izáka, a tak Izmaele i s jeho matkou preventivně pošle do pouště. Druhé řešení sourozenecké rivality je oddělení. Otec se snaží dalším konfliktům předejít. Situace se uklidní ovšem za cenu ztráty. Bratr ztratí bratra. Není boj, ale není ani vztah. Bratři toto rozdělení respektují, setkají se až krátce na pohřbu otce. Podobným způsobem předtím Abram řeší i napětí mezi sebou a Lotem. Málo místa, mnoho lidí, vzniká napětí a Abram ho zastaví vyzve ho, ať se od něj oddělí. A gentlemansky mu nabídne ať si vybere tu lepší krajinu. Prevence konfliktů. Oddělení sebou však nese vysokou cenu, je to cena ztráty vztahu.

Jákob a Ezau

Třetím konfliktním párem bratří jsou Jákob a Ezau, Izákovi děti. Ti dva jako by kopírovali Kaina a Ábela. Jeden bojovný, schopný lovec, druhý spíše křehký, který zůstává ve stanech. I mezi nimi dojde ke konfliktu, závisti a podvodu, který skončí tím, že chce Ezau Jákoba zabít. Otec zasáhne a pošle Jákoba pryč ke vzdáleným příbuzným. Příběh tak obsahuje jak motiv Kainovský – zabít bratra, tak motiv Izmaelovský – zmizet pryč. Přesto tento příběh jde ještě o pár kroků dál. Popisuje ochotu bratří znovu se spolu potkat. Dochází k usmíření a obětí. Setkání bratří nám příběh do detailů popisuje se zaměřením na dynamiku opatrně se přibližujících tváří. Po sblížení však následuje další oddělení. Jákob řekne ať jde jeho bratr napřed. Sám se pak vydá jinou cestou. Nemohou spolu žít. Každý má jinou cestu. Setkávají se zase až na pohřbu otce. Oproti předchozím příběhům zde vidíme zase kvalitativní posun.

Ráchel a Lea

S příběhem Jákoba je těsně provázán ještě jeden sourozenecký pár. Dvě sestry Ráchel a Lea. Jejich vztah je také konfliktní. Nebojují spolu pěstmi, tak jako chlapi, ale rivalita je patrná. Bojují o přízeň svého muže Jákoba a o to kolik mu dají dětí. Konflikt rozdmýchal už dávno jejich otec. Jejich konflikt přetrvává. Zůstanou žít vedle sebe, dokud jedna neumře. Ale i nadále její vzpomínka intenzivně ovlivňuje rodinnou dynamiku. Příběh nenaznačí žádné usmíření ani řešení sporu. 

Josef a jeho bratři

Kniha Genesis nakonec končí propracovaným příběhem konfliktu Josefa a jeho bratří. Příběh zabírá nepoměrně mnoho místa. Když bychom proud času, který kniha zaznamenává znázornili jako tekoucí vodu, tak v prvních kapitolách se čas vyprávění žene jak rychlá bystřina. Obrovské časové úseky shrnuty do krátkých vět a stručných příběhů. Potom dochází k jakémusi zpomalení v příběhu praotců. Nejvíc se voda času rozlije v příběhu Abrahama. Pak zase zrychlí a směle přeskakuje celá desetiletí. Nakonec se proud skoro zastaví, rozlije se do širokého jezera, kterým je Josefův příběh v závěru knihy. Spousta textového času věnuje pozornost Josefovi, jeho bratřím a otci. Příběh, jaký nemá obdoby. Jako by sama kniha zpomalila, zastavila se a vychutnala si každý detail Josefova obličeje, jeho ambice, ztrnulost, slzy, bolest, přemýšlení a konverzaci s bratry. 

Když se na knihu dívám jako na celek mám dojem, že se snaží odpovědět na otázku, jak spolu mohou lidé žít v blízkých sourozeneckých vztazích mimo prostor ráje, ze kterého byli vyhnáni. Kniha nabízí řadu variant odpovědí, od zabití, přes oddělení, konfliktní toleranci až k pokusům o křehké příměří. Všechny konce jsou jaksi neuspokojivé. Pořád si říkáme, že by to mohlo být ještě nějak lepší. Vrcholem je příběh Josefa a jeho bratří. Je to příběh, ve kterém se kniha dobírá snad komplexnější odpovědi. Přestože jste jiní, přestože jste si ublížili a zranili se, přestože vás rozeštvali rodiče a bojovali o přízeň druhých, přestože jste žili odděleni, přes to všechno je tu šance, že se spojíte a obejmete. Přestože každý vyprávíte úplně jiný příběh, je tu cesta, jak své příběhy sladit. A tímto mostem překlenujícím realitu hříchu a bezpečnou vzdálenost dvou nebezpečných bytostí je cesta odpuštění a usmíření. 

Nutnost odpuštění a usmíření

Odpuštění a usmíření není něco instinktivně automatického, co je člověku od přírody dáno. Ne, nejpřirozenější lidskou reakci reprezentuje Kain, který bez rozmýšlení zabíjí. Ale jak lidé zrají, rostou, vypráví si příběhy o pádech svých vlastních předků, tak hledají a nachází cestu k odpuštění. A tím, kdo je na cestě vede, doprovází a povzbuzuje je sám Autor stvoření. Opakovaně o něm lidé mluví jako o Bohu svých předků.  Vždyť vlastně díky němu si pamatují příběhy předků. To on je garantem jejich zrání. Byl jsem s nimi budu i s tebou. Jejich požehnání na tobě spočine. Spolu s Bohem tak každá nová generace přijímá i svou minulost a moudrost získanou zkušeností těch kdo je předešli. Bůh našich předků. Jsou v kontaktu s tím, kdo je nad nimi, za nimi i před nimi. Bůh je jejich minulostí, přítomností i budoucností. V něm se vnitřně napřimují a kráčí životem snad k větší zralosti.

V dalších dílech si budeme vyprávět o cestě od křivdy k odpuštění a usmíření. Zvu vás na ní. Chci být vaším průvodcem. Budeme sledovat nejen Josefovi stopy, ale stopy mnoha dalších lidí, kteří v ne-rajském světě navzdory zranění a hříchu nerezignovali na blízkost a intimitu a hledají cestu k odpuštění a usmíření. 

Dobrý Bože existujeme tu jako tvé obrazy. Chceme naplnit potenciál svého života a žít v blízkých vztazích, být sami sebou a zároveň provázáni s druhými, tak jako to vidíme u tebe samotného A tak obracíme svůj pohled vzhůru k tobě, který nás vnitřně napřimuješ, obracíme svůj pohled díky tobě zpět k našim předkům. Ty jsi byl jejich Bohem a provedl je cestou a my se od nich můžeme učit, oni i ty žijete v příbězích v nás. Vždyť jsi Bůh stejně tak náš jako našich předků.