Dnešní výzva má dvě neoddělitelné části. Asi jako nádech a výdech.  Jedna část přechází v druhou a ta zpětně v první. Bude řeč o vděčnosti a službě. Pojďme si výzvu přečíst. 

Židům 12:28 „Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní.“

Nádherná výzva pro komunitu církve, která se chystá k Večeři Páně a na členské shromáždění.
1) První část: „Projevujme vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království“. Je to výzva k nádechu, k přijetí a k radosti a vděčnosti, za to, co přijímáme. Postupně a) Přijímáme – Bůh nás stvořil tak, abychom svými smysly a tělem mohli do sebe přijímat část světa okolo nás. Přijímáme jídlo a pití, vzduch, dotek druhého, teplotu vlhkost. Vstřebáváme svět. Očima přijímáme cokoliv, co se okolo nás vyskytuje. Výzva ovšem není jen na samotné, automatické, bezmyšlenkovité přijímání světa. b) Vděčně – Výzva klade důraz na sloveso vděčnost. To celou situaci mění. 

Jdu zamyšlen po cestě, přede mnou je strom a já se mu vyhnu. Nevidím strom, jen překážku, automaticky ho přijmu.  Je reálný a pevný, mé tělo si řekne: moudřejší ustoupí, a obejdu ho. Byla v tom vděčnost? Ne! Teprve když se zastavím, vychutnám si ho, projevím vděčnost nad tím, že ho vidím, že tu je a vstupuje do mě mým zrakem, sluchem a čichem. Tak jsem ho přijal vděčně. Je to tedy výzva k vděčnému, záměrně vědomému přijetí. Chcete si to trénovat, vezměte si cokoliv, co přijímáte, vy jako vaše bytosti a zkuste vděčně/a bezmyšlenkovitě. Vychutnejte/neuvědomte.  Znáte rozdíl. 
Možná si říkáte, proč mluvím o stromech, jídle, vzduchu a ne o Božím království? Odpovím vám protiotázkou: Nedělal Ježíš to stejné? Co nám o něm vlastně řekl? Boží království je jako rostoucí semínko. Chceš poznat Boží království, zaměř svou pozornost na realitu semínka. Přijmi semínko a jeho život. Vidíš, jak roste. To je ono. Je jako poklad, síť, hostina. Ježíš bere prvky zakoušené smysly a vede lidi k tomu, aby je vnímali ještě jinak. Aby si je vychutnali jako něco hlubšího. Nevidím jen hostinu, ale Boží hostinu. Všimněte si, jak se tu smyslové vnímáme světa prolne s vírou.  Anebo jinde Ježíš říká, že přijímáme království jako děti. To znamená být jako dítě, hrát si s ním, nechat se vtáhnout do jeho světa, dívat se na svět jeho očima úžasu. A v tu chvíli přijímáš Boží království. Jak se zpívá v písni „střípky Božího království, které na svět seslal Pán“. Skrze prvky království rozesetého do světa Ježíš lidem dává zažít a dává jim způsob, jak přijímat Boží království a jak nad ním přemýšlet.
Možná je tu někdo, kdo dobře ví, že taková výzva není jednoduchá, není tak samozřejmá, jak se může na první pohled zdát. Člověk, který zná chvíle, kdy si vyčítá, že jí, že dýchá, že žije, že přijímá. Bůh tě v tuto chvíli něžně zve: pojď, neboj se, přijímej krásu mého království. Nemusíš se stydět, že jsi tvor s otvory, kterými přijímáš mě. Tak jsem tě stvořil a stvořil jsem tě přesně tak, jak jsem chtěl správně. Abys byl organismem mezi jinými organismy, který vstřebává svět a přijímá, zakouší ho. Zároveň jsi víc než pejsek olizující kost. Máš víru, kterou vidíš, největší krása a láska a dotek, který vstřebáš, ušima, očima, hmatem, čichem, je jen „jako“. Nenasytí tě zcela, je směrovkou ke království, které je ještě pevnější a hmatatelnější a je ještě kousek dál.
2) Druhá část: „přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní.“ Je to výzva k výdechu, k vydání, k aktivitě. V první výzvě jsme zapojovali své fyzické i duchovní smysly, které vědomě vděčně přijímají krásu pevného Božího království. Ve druhé výzvě zapojujeme veliké svaly, přemýšlení, jazyk, a vtělujeme svou víru do pohybu služby. Slovo služba, toho se chytneme. Zamneme si ruce a začneme si vyjmenovávat, jaké všechny služby děláme a máme. Anebo si vyčítat, co všechno neděláme. Služba je téměř posvátný pojem pro náš typ církve.  Ale já nás zabrzdím, sám sebe zabrzdím, protože jsem vám chtěl začít vykládat o tom, jak by bylo dobré, abyste každý měl svou službu. Besídka, dorost, projektory, komise. A znovu jsem se zastavil. Je to Bohu příjemná služba. No, mě určitě, sbor šlape, když lidi slouží. Stalo se, že muž koupil ženě obří televizi, aby se mohla koukat. Vidí, jak ji rozbalí, nachystá a hned večer si tam pustí videohru. Žena jde okolo a utrousí, pro koho jsi kupoval tu televizi? Komu jsi tím chtěl udělat radost? Správná odpověď zní: sobě… ale pravda je, že lépe si nákup obhájím před svým svědomím, když je pro druhého. Podobné je to s Bohem. Bože,  chci ti sloužit tak a tak. Co měl udělat muž? S otevřenou myslí přijít za ženou a zeptat se: Co by ti udělalo radost? A tak to udělejme s Bohem, zeptejme se ho. Co je ti příjemná služba? 
A odpověď je přímo v textu. Nachází se ve spojení první a druhé části. „vděčně přijímejte“ a „přinášejme službu“. Je spojena slovem „a s ní“ doslova „skrze ni“. Naší službou tak, jak o ní mluví text, tou službou, která je Bohu příjemná, je služba vděčného přijímání. Bohu v prvé řadě sloužíte tím, že vděčně přijímáte prvky jeho království rozeseté do světa. Vychutnáváte si je. Říkáte si, že je to málo, neměli bychom dělat něco víc? 
Autorovi krásného obrazu udělá radost, když se u jeho díla lidé v galerii zastavují a všímají si ho a vychutnávají. Obchodnímu manažerovi udělá radost, když si produkty jeho firmy zákazník přijímá a užívá je. Pokud tvořím svět, který je druhému nabízen, tak největší radost a největší slávu mám z toho, když jej druhý přijímá. Proč by to mělo být s Bohem jiné. Není Bůh nejvíce oslaven v nás, když jsme mi nejvíce uspokojeni v něm. Netetelí se nejvíc radostí, když jsme objevili další střípek jeho království, který dal na svět a my jej vděčně přijali? 
Závěr
Aplikace dnešní výzvy je pro mě naprosto jasná: Bohu je odměnou příjemná služba, když vděčně přijmu s vírou a smysly jeho milost, jeho království, jeho dotek, než když mu 16 hodin denně dřu. Zajímavé. Nejprve se proto ptejte sebe: Přijímám? Dělám tuto službu vychutnání si? Pokud ne, tak přibrzděte. Pokud ano, to je podle tohoto slova dnes vaše nejlepší služba Bohu. Pokud děláte cokoliv dalšího navíc, jakože je dobře, že ano, když můžete, tak je to navíc, až to druhé.  
 Vděčně přijímejte pevné království, které díky Ježíši prorazilo do světa. Zastavuji se a vděčně přijímám krásu Božího království. Vstupuje do mě pevné a spolehlivé slovo Bible, kterou otevřu. Bůh se mě dotkne v láskyplném doteku člověka, který mi dá ruku na záda nebo mě chytne za ruku. A já nasávám, vděčně přijímám. Vše dobré, co jsou střípky pevného s jistotou blížícího se Božího království, přijímám vděčně. Necpu do sebe život automaticky, bezmyšlenkovitě jako kebab na ulici. Vychutnávám si střípky života jako projevy Božího království, a právě tím oslavuji. Mé smysly zakouší svět a má víra věří v boží království. K této radostné vděčnosti jsme byli dnes textem pozváni.