Zbožnost (ne)všedních dní

Zbožnost (ne)všedních dní

Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě.
1 Korintským 10:31

Jakou váhu pro vás mají běžné každodenní činnosti? Jaký je jejich smysl? Jako moderní lidé jsme značně odnábožštili své životy. Naši předkové podle jakéhosi umělého klíče jsme rozdělili náš životní prostor na duchovní a neduchovní. Mezi duchovní aktivity řadíme například četbu Bible, modlitbu, službu, chvály atd. Mezi neduchovní patří vše ostatní od jídla, přes spánek, hygienu až po práci a zábavu. Osobně s takovýmto dělením nesouhlasím, je mi proti srsti. Ale na mém názoru by zas až tak nezáleželo. Zdá se mi, že jde i proti poselství Bible. Když bychom zůstali jen v myšlenkovém světě apoštola Pavla můžeme si všimnout jeho důrazu na to, že celý náš život má duchovní rozměr. Jedním z hlavních myšlenkových důrazů naší doby je pragmatismus (a já sám jsem v lecčems jeho fanouškem). Spokojili jsme se s tím, že nám mytí rukou má přinést zdraví, a že nám procházka zlepší náladu, a že jíst potřebujeme abychom podpořili náš metabolismus a získali energii. Ale není to málo? Nemá každé mytí rukou a každé jídlo větší hloubku? Nemá každá procházka a každé zastavení na červenou vertikální rozměr? Chtěl bych s vámi v těchto ranních zamyšleních projít několik běžných činností a zamyslet se nad jejich hloubkou.