Dnes zakusíme Boha skrze zážitek dávného moábského věštce Bileáma. Bileám je rozporuplnou postavou. Pohanský věštec, který na denní, respektive noční bázi komunikuje s Hospodinem. Občas je jejich komunikace jasná, ale záhy si vůbec nerozumí. Řekne o izraelském národě nádherná slova, vyřkne krásné proroctví o Kristu, ale vzápětí kvůli jeho podlosti tisíce Izraelců zemřou. Příběh ho na první pohled vylíčí jako hrdinu, ale Bible se k němu zpětně vrací jako k padouchovi. Pojďme se zaposlouchat do příběhu. 

Numeri 22:1 – 23:11

Vykreslená scéna

Příběh je psán z pohledu Moábců. Pozorují, jak se ohromné množství uprchlých otroků z Egypta přibližuje pouští. Nikdo nechápe, jak tam všichni mohli přežít. Vypráví se fantastické příběhy o zázračné potravě, která padá z nebe. O rozděleném moři a velkých vítězstvích. Moábský vládce má strach. Z hory pozoruje izraelský tábor. Přijdou mu jako hejno žravých kobylek, nebo jako hladový býk, který se blíží k jeho polím. Na přímou válečnou konfrontaci si král netroufne, nepřátel je příliš mnoho. Proto volí jinou cestu. Pošle pro člověka, který je v kontaktu s bohy, aby národ na dálku proklel a tím jej oslabil. A tak se na scénu dostane Bileám. Jeho požehnání žehná a jeho prokletí má devastující účinky. Bileám je spásou národa, jen ho ještě přemluvit, aby přišel.

Bileám a Boží řeč

Bileám vede s Bohem noční rozhovor. Nemám zdání, jak to probíhalo. Co bychom viděli, kdybychom s ním seděli v místnosti? Možná nic, protože bychom ho tam svou přítomností rušili. Vždy se pro setkání s Bohem uchyloval do samoty. Co bychom viděli, kdybychom ho natáčeli skrytou kamerou? Nevíme přesně, zřejmě však šlo o komunikaci pomocí slov. Zdá se, že to bylo pro Bileáma cosi běžného, hovořit v noci s Bohem. Sebevědomě nechává posly čekat do rána, protože ví, že se s Bohem v noci poradí. Vede s Bohem rozhovor až nepřirozeně přirozený. Bůh se ho ptá, kdo mu to přišel na návštěvu, on detailně odpovídá. Nakonec dostane od Boha jasnou instrukci nejít a neproklít národ. A on poslechne. Omluví se králi a jeho pozvání odmítne. Potom se příběh zopakuje. Znovu přijde delegace, tentokrát váženější se vzácnými dary – vidíme tu ohromnou investici krále. Bileám se znovu ptá Boha a ten mu v noci řekne, ať jde, ale ať říká, jen to, co mu řekne on sám. Bileám opět poslechne. Ráno se s poselstvem vydá na cestu ke králi. 

Náhle nastane v příběhu podivný zvrat. Bůh se rozzlobí, na to, že Bileám jde. Co to znamená? Změnil snad Bůh názor? Nebo si noční rozhovor Bileám vymyslel? Vsugeroval si Boží ano pod vidinou slávy a peněz? Myslím, že ne. Pointa příběhu se zdá být jinde. Nejde totiž jen o to, jestli Bileám jde nebo nejde, ale také o to, s čím jde, jak jde. Bůh jeho cestě dá podmínku. Podmínka zní: "Uděláš pouze to, co ti povím." (22:20) Ale zdá se, že právě to Bileám dostatečně nepřijal, nebo možná to ani nešlo přijmout jen slovy, byť Božskými. Bylo potřeba více než běžná všední noční Božská řeč. Proto se s ním Bůh potká na cestě a v intenzivním zázračném zážitku mu to stejné zdůrazní. Protože právě v závěru onoho setkání s Bohem nejde o nic jiného než zdůraznění toho, co už Bileám slyšel. „Ovšem jenom to slovo, které k tobě budu mluvit, to budeš mluvit.“ (22:35) Nejde o změnu směru ani zadání, jen o větší intenzitu. Ke slyšenému se přidalo něco navíc. A na to se teď podíváme blíže.

Intenzivní zážitek

Právě zde máme možnost skrze Bileámovu intenzivní zkušenost zažít Boha. Bileám si osedlá svou věrnou oslici. Vydá se s ní na cestu ke králi. Je obklopen doprovodem. Nemusí se soustředit na cestu. Oslice poslušně následuje karavanu. Vytrvale kráčí za zadkem osla, který jde před ní. Bileám si v hlavě přehrává, co ho čeká, co řekne králi, možná v duchu plánuje, co udělá se vším bohatstvím, které mu král slíbil. Pohupuje se v rytmu jedoucího osla. Z pohroužení do myšlenek ho náhle vytrhne prudká změna směru. Oslice uhne z cesty a vydá se do pole. Bileám se musí rychle chytit. Oslice překoná mírný příkop na kraji cesty a už si to šine polem. Bileáma po holých nohách hladí obilné klasy. Co to děláš! Řve na ni. Rukou ji začne mlátit po hřbetu. Vrať se, ty krávo pitomá. Ona jde ještě chvíli polem a pak se vrátí zpět na cestu. Jako by se nic nestalo. Všichni z karavany se ohlédnou, co je to za křik, a pobaveně sledují Bileáma a jeho tvrdohlavou oslici. Pokračují dál. Bileám se postupně uklidní a znovu se pohrouží do myšlenek. Cesta vede skrze vinice a je obehnána z obou stran nízkou zídkou. Oslice znovu uhne a přitlačí Bileáma na zeď. Tentokrát ho nepohladí po lýtku plné klasy, odře si koleno a kotník o ostré kameny. Rozzuří se ještě víc. Ulítne mu i pár sprostých slov. Začne oslici znovu mlátit po hlavě. Cítí na sobě pohledy ostatních lidí, a to ho rozčílí ještě víc. Oslice se opět vrátí na cestu. Tentokrát se Bileám jen tak neuklidní. Z nohy mu kape krev, zuří a skřípe zuby. Všichni si musí myslet, že je úplně neschopný jezdec. Cesta se ještě zúží a najednou se oslice úplně zastaví a lehne si na zem. To už přestává všechno. Bileám bere do ruky klacek, sprostě nadává a mlátí oslici hlava nehlava. Všichni se na něj dívají se směsicí soucitu a opovržení, s jakým pozorujeme lidi, kteří se přestali ovládat. Je nám jich líto a zároveň si říkáme, že je s nimi něco v nepořádku. Jen si vybavte své vlastní pocity, když sledujete maminku křičící na dítě v obchodě, nebo pár, který po sobě křičí na ulici. Zvíře se ohlédne, podívá se mu přímo do očí a promluví: "Co jsem ti udělala, že jsi mě takto třikrát bil?" Bileámovi spadne čelist, mluvící osel. Přesto na můj vkus až příliš rychle přijme situaci takovou, jaká je a zapřede s oslicí rozhovor.  Chvíli si povídají, když tu náhle na cestě před oslicí uvidí anděla s mečem. Je to anděl, který ho měl zabít. Anděl smrti. Bileám doslova hledí smrti do tváře. Dozví se od něj, že třikrát díky pohotovosti a vnímavosti oslice málem unikl smrti. Odřená noha a trapný pocit jsou jen malou platbou za život. Na konci rozhovoru s andělem se opět doví to stejné, že má jít, ale bude mluvit jen to, co mu Bůh řekne. Obsah poslání se nezměnil, jen intenzita zážitku, který je s ním spojen. 

Bát se víc Boha než lidí

Bůh svým zjevením způsobí, že se Bileám bude více bát jeho než lidí. Takovou sílu má zážitek s mluvící oslicí a andělem smrti. Bůh Bileámovi řekl, s čím má jít mluvit k Izraelcům. Ale očividně to Bileám nepřijal. Nebo možná rozumem ano, ale zážitkem ne. Uši slyšely, ale možná nestačilo jen slyšet. „Řekneš jen to, co ti řeknu“. Bylo potřeba víc, musel i vidět, cítit, zlobit se, stydět se, možná musela téci i krev. Proto jsem i zvolil tento příběh jako úvod do celé série. Mnoho postav Boží hlas slyšelo, vědět rozumem, slyšet ušima však lecky nestačí. Bůh zážitkem svou řeč zintenzivní, zapojí do ní více smyslů. Už to není jen sluch, ale i čich, hmat a zrak. Proč to bylo důležité? 

Dvě misky vah

Bileáma čeká velmi náročné setkání. Bude muset stát vedle svého vládce a říkat slova, která se mu nebudou líbit. Král chce, aby proklínal, říkal negativní slova, ale Bůh chce, aby žehnal. Co bude silnější? Jeho strach z krále, kterého vidí vedle sebe, nebo z Boha, kterého nevidí a který se zdá vzdálený? Na pomyslných vahách je na jedné straně slovo Boží a na druhé očekávání krále a potažmo celého národa. Co všechno je na miskách vah? Strana očekávání krále – tato miska přetéká. Král investoval ohromné množství energie a prostředků na to, aby sem Bileáma dostal. Dvojí vzácné poselstvo a množství darů. Potom vylezli na několik hor, postavili desítky oltářů, zabili spoustu dobytka. Král strávil s Bileámem celé dny obcházením izraelského tábora. Jak obrovský tlak tu musel na Bileáma být, aby už konečně řekl to, co chce král slyšet. Aby konečně mluvil ohavně o Božím lidu a předpověděl jim katastrofickou budoucnost. S každým opakováním je tlak větší, vyzkouší tři různé hory, různé pohledy a vždy Bileám žehná. Král má ohromné očekávání od Bileáma, že zachrání národní krizi, a je zklamán. Jeho frustrace a zklamání těžce dopadá na chudáka věštce. To je jedna miska vah. Miska je plná, až přetéká. 

Co je na druhé straně? Oproti první misce je až trapně prázdná. Chvíli musíme hledat, jestli na ní vůbec něco je. V zásadě tam leží jedna věta, kterou Bileám slyšel. Tedy, budeš dělat to, co ti řeknu. A teď už tušíme, proč to nestačilo. První strana vah je příliš těžká. Bůh proto zasáhl a zintenzivnil zážitek spojený s větou na druhé straně vah. Vystrašil Bileáma k smrti. Dal mu zažít stud, hněv, bolest, šok a strach. To jsou všechno emoce, které uloží událost do nezapomenutelné paměti. Bůh se pro Bileáma stal mnohem hmatatelnějším a přítomnějším. Už není jen poradním hlasem v noci, ale mocným Bohem života a smrti, se kterým není radno si zahrávat.

Až bude stát Bileám vedle krále a začne mluvit slova, která půjdou králi proti srsti, bude mít následující představu: uvidí po pravici krále, ale po levici anděla smrti. Koho se bude bát víc? Najednou to není tak jasné. Jestliže oslice může mluvit, jestliže mě obklopují andělé, které nevidím. Kdo ví, kde teď číhá anděl smrt. Třeba s mečem zrovna přímo přede mnou. Třeba mám jeho meč na svém krku. To je silná zkušenost strachu, vepsaná nyní do jeho nitra. A tak spolu s králem vylézají na jednu horu za druhou, staví oltáře a Bileám znovu a znovu žehná hebrejským uprchlíkům. Král se rozčiluje, vyhrožuje, dokonce mu odepře slíbenou finanční odměnu, ale Bileám nemůže jinak. Bojí se víc Boha, než lidí, a to ne jen kvůli nočnímu Božímu slovu, ale kvůli intenzivní smyslové zkušenosti, kterou měl. Bát se víc Boha než lidí, to je to, co intenzivní zážitek způsobil. 

Nedostatečná proměna

Zdá se, že nám příběh Bileáma vykresluje vcelku pozitivně, jako člověka, který se ptá Boha a pevně stojí na tom, co mu Bůh říká. Bojí se víc Boha než lidí. Ale jako by s tím příběh sám nebyl spokojen. Vyvolává otázku, jestli je to strach, který opravdu promění člověka. Z dalšího vyprávění vidíme, že toto setkání proměnilo Bileáma jen částečně. Byl donucen Bohem, aby říkal to, co sám nechtěl, a tak v něm zůstala i část hořkosti. Čím víc na něj Bůh tlačil, tím víc se v něm samotném něco vzpouzelo. Podobně jako když někoho pod pohrůžkou donutíte k tomu, aby udělal to, co nechce, můžete si být jistí, že se vám při nejbližší příležitost pomstí. Poslechne, protože se vás bojí, ale uvnitř v něm zesiluje hlas rebela. Stává se pro vás nebezpečným. Tento Bileám rebel nakonec poradí králi, jak na Izraelce. Králi, uspořádej slavnost, připrav jídlo, pití a pošli jim tam ženy. Tak je oslabíš. Bylo to od něj ďábelsky zákeřné a fungovalo to. Pohodlí a jídlo vojáky otupilo a ženy je svedly. Bileám poslechl Boha v tom, co mu řekl, ale za zády se zachoval jinak. Jen strach totiž nemá sílu změnit člověka. Změní ho na povrchu, donutí ho se nějak zachovat, ale uvnitř v srdci ho nepřemůže. 

Více než strach

Měli jsme dnes možnost se skrze Bileámovi uši, oči, hmat a bolest setkat s Bohem. Bilém nám toto setkání zprostředkoval. Prostředkem setkání je naše tělo a jeho schopnost představit si a vyobrazit, to co jen slovy slyšíme, že se odehrálo v těle druhého člověka. S jakým Bohem jsme se v Bileámově kůži potkali? 

Bůh se nám ukázal jako ten, kdo má moc, abychom se více báli jeho než lidí. Pokud jsem dnes v Bileámovi zažil Boha, znamená to, že se teď bojím více jeho než lidí. I nás čeká celá řada okamžiků, dnes nebo v týdnu, kdy budeme mít příležitost prokázat, jestli se více bojíme Boha než lidí. Budeme vnímat člověka, stojícího naproti nám, ale také anděla stojícího opodál. 

Zároveň jsme viděli, že setkání neproměnilo Bileáma celého. Pouhý strach totiž změní naše vnější chování, ale nepromění naše srdce. Jedná se také o jeden z velmi starých příběhů v Bibli, Bible sama jako správný příběh postupně prohlubuje a rozšiřuje a nachází lepší řešení. A tak my duchovním zrakem nevidíme jen anděla smrti, který nás straší tím, že nás potrestá, ale Krista, který trest za nás snášel. Strach se tak mění v bázeň. Poslušnost ze strachu v poslušnost z oddanosti a lásky. To je to, co vidíme navíc oproti Bileámovi, Krista, který říká: "Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří."

Naše proměna

Pro jaké situace nás Bůh teď v Bileámově kůži proměnil? Bát se víc Boha než lidí má reálné a pestré dopady do našeho života. Já se ovšem zaměřím pouze na ty, které souvisí s řečí. Přijde mi, že tak zůstaneme více věrni textu, který aplikaci směřuje také k tomu, jak budu mluvit.  Konkrétně, jestli budu proklínat, nebo žehnat.  

Představte si rodinu nebo partu přátel večer na dovolené, která pomlouvá druhé. Řeší, co řekli a neřekli. Najednou stojíte před volbou. Přizpůsobit se skupině znamená přidat se do rozhovoru, přisadit si. Ale dnes neuvidíte jen ty, kdo sedí okolo vás. Uvidíte i anděla, který vám brání. Budete mluvit hnusně o druhém, nebo řeknete slova žehnání? 

Byl jsem svědkem velmi intenzivní události. Rodiče přivezli na tábor dívku a pomáhali ji vybalit věci do stanu. Přivezli s sebou také její mladší sestru, která na táboře nezůstala. Stalo se, že malá tábornice si vzala na tábor polštář své mladší sestry. Když ho vybalovala začala se sestřička vztekat a chtěla ho zpět. Táta chtěl situaci vyřešit a donutit mladší dceru, aby polštář půjčila své sestřičce, která ho na táboře bude potřebovat. Co jí říkal? "Jsi lakomá, sobecká, jestli ji ho nedáš." Ona se drží polštářku. Táta zvyšuje hlas: "takže jsi sobec, lakomec, já ti taky nic nedám." Jaké prokletí, jaké nálepky malé holčičce dává. A maminka stála opodál a mlčela, trochu se usmívala, bylo jí trapně, že to vidíme. Ale mlčela, bála se víc manžela než Boha. Já jsem tam také stál, nezasáhl hned, nebyl jsem v roli toho, kdo může cizímu muži radit do výchovy. A nevykládám teď příběh proto, abych kritizoval a proklínal jeho, viděl jsem muže, který nebyl proměněn Boží milostí, a tak se za něj modlím a žehnám mu pokojem. Viděl jsem muže, který sám byl prokletý výroky svých rodičů o sobě, protože jinak by takto dceru neponižoval. 

Budeš žehnat nebo proklínat? Budeš kritizovat, stěžovat si, pomlouvat, pohrdlivě hodnotit, poneseš se na vlně nenávisti, kterou vysíláš k těm, kdo jsou jiní než ty? Nebo budeš překvapivým protihlasem? Uvidíš anděla s mečem, který střeží tvá slova? Uvidíš Krista, který nesl trest za všechna tvá zlá slova? Takovýto protihlas vyžaduje odvahu, zvláště pokud jsi obklopen lidmi, kteří nejsou zvyklí žehnat, chválit, ocenit a vyjádřit naději. A tak koho se bojíš víc, Boha nebo lidí? Respektive novozákonně řečeno miluješ více Krista, než se bojíš lidí? Nemusíš odpovídat, tvůj život ti to řekne. 

Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří.